V loňské prvoligové sezoně se dokázal po problémech s achilovkou vrátit k vrcholovému fotbalu. Dokonce si ho spoluhráči před jarní částí Synot ligy zvolili za kapitána jihlavského týmu. Přesto před pár dny od vedení FC Vysočina uslyšel: Už s tebou nepočítáme!
Fotbalový obránce Ondřej Šourek si tak musí hledat ve třiatřiceti letech nové angažmá. „Pokud mě ještě někdo bude chtít, moc rád bych pokračoval,“ odmítá prozatím odložit profesionální kopačky.
Bylo pro vás rozhodnutí jihlavského klubu překvapením?
Ne, to ne. S variantou, že to takhle může dopadnout, jsem počítal.
Dozvěděl jste se důvod?
Pan Bokša (sportovní manažer FC Vysočina – pozn. red.) mi oznámil, že se vedení i se sportovní částí klubu právě takhle dohodlo. A po téhle informaci už jsem popravdě neměl potřebu pátrat po důvodu. Tím člověk stejně nic nezmění.
Co teď cítíte, zklamání, hořkost? Nebo to berete jako něco, s čím sportovec musí trochu počítat?
Přesně tak. Žádná hořkost ve mně není. Oni se takhle rozhodli a já to respektuji. Tohle se může stát, patří to k profesionálnímu sportu.
Už se vám ozval nějaký jiný klub, že by měl zájem?
Teprve začínám řešit, co by mohlo být. Každopádně chci hrát dál.
Zdravotně se cítíte dobře?
Po dlouhé době ano. Jasně, nejsem nejmladší, takže občas mě něco zabolí (usmívá se), ale co se týká fotbalu, jsem připravený pokračovat na nejvyšší úrovni.
Zrovna moc času na hledání nového angažmá ale asi nemáte...
Jasně, přesto věřím, že něco seženu. Teď mám ještě do konce června smlouvu s Jihlavou.
Takže příští týden byste měl s Vysočinou zahájit přípravu?
To právě ještě nevím. Musím se teprve poptat, jak si to v klubu představují. Jestli se mám zapojit, nebo řešit přípravu individuálně.
Vy působíte hrozně klidným dojmem. Jako by vás snad ani nic nedokázalo vyvést z rovnováhy. Umíte se vůbec rozčílit?
(směje se) To víte, že ano. Ale jinak je pravda, že jsem spíš klidnější typ. Každý jsme prostě nějaký.
Dal jste si termín, do kdy byste chtěl mít jasno?
Bylo by fajn, pokud by se to vyřešilo během čtrnácti dnů.
Jste připravený odejít například i do zahraničí?
Všechno se bude odvíjet od toho, jaké budou možnosti. Aby to případně bylo schůdné i kvůli rodinnému životu. Přeci jen už tady dcera chodí do školy a manželka pracuje.
Váš švagr Libor Kuchyňa mladší nedávno představil projekt Elitavers Akademy, který má za cíl zapojit do sportování v Jihlavě a jejím okolí co nejvíc dětí a rodin. A vy jste jedním z poradců. Je tohle cesta, kterou byste se třeba později po skončení kariéry chtěl ubírat?
Určitě ano. Uvidím, jak to bude s fotbalem, ale tohle je něco, co by mě bavilo.
Pojďme ještě na chvilku k Vysočině. Myslíte si, že by mohla v nové sezoně hrát konečně výš? Zatím jen bojuje o záchranu...
A vždycky se zachránila. Co by za to Olomouc, Ostrava nebo České Budějovice daly. Já myslím, že by se to nemělo brát v negativním duchu. Síla tohohle klubu prostě není taková, aby se hrálo o poháry.
