„Beru to na sebe. Jsem tady popáté a ještě jsem tu nevyhrál. Přitom jsem byl přesvědčený, že to zlomíme,“ povídal trenér Trpišovský.
Nezlomili. Od Jihlavy dostali slávisté rychlý gól a v chumelenici a na těžkém terénu sami žádný nevstřelili. „To je pro mě asi největší zklamání, odjíždíme s ostudou, když jsme nedali ani gól,“ pronesl.
Jak byste utkání zhodnotil, trenére?
Nevstoupili jsme do něj dobře. Kromě jedné situace jsme si nevytvořili vlastně žádnou šanci a hned jsme inkasovali z první střely, stejně jako v generálce v Ostravě. Navíc to byla situace, která nás trápí celou přípravu, opět jsme neměli nabraného podhrotového hráče při náběhu do vápna, byl sám a dal gól. Opakuje se to už poněkolikáté, koukáme po míči, místo abychom hlídali hráče, kteří nabíhají do vápna. Ráz zápasu to hodně ovlivnilo.
A dlouho jste se nemohli dostat do hry.
Jihlava začala dobře, měla lepší pohyb. Ve druhém poločase se už zhoršil terén, stal se z toho na hřišti takový boj se spoustou nakopávaných míčů.
Zvlášť na konci zápasů jste soupeře hodně zatlačili, ale pořád ne a ne vstřelit branku. Nepřipadal jste si u střídačky až zoufale?
Nám úplně odešly centry ze strany. Měli jsme tam asi dvacet centrů za druhý poločas, ale byly pomalé, špatné. Sám nevím, čím to je. Hodně jsme na tom pracovali na předzápasovém tréninku, přesně takhle jsme se chtěli prosadit, v prvním poločase tam bylo pár dobrých situací, ale ty jsme neproměnili. Pak už jsme byli jsme nervózní, kazili jsme hodně věcí, které jsme v přípravných zápasech nekazili.
Mluvil jste o nepovedených centrech, chyběl vám na pravé straně suspendovaný Bořil?
Je pravda, že levá strana byla výrazně lepší než pravá, proto jsme dělali o přestávce změnu a místo Mingazova šel do hry Stoch. A Bořil? Je to výborný fotbalista, reprezentant, ale máme takový kádr, že bychom si s tím měli poradit. Hráči nám budou chybět celé jaro a nás by to nemělo rozhodit.
Přemýšlel jste o variantě, že do hry nasadíte také Stanislava Tecla, jihlavského odchovance?
Určitě ano, ale reagovali jsme těmi střídáními i na styl hry, který byl ve druhém poločase. Kvůli tomu zasněženému hřišti se to dost zvrhlo, hráči podkluzovali, tak jsme cítili větší šanci se prosadit po centrech, po standardních situacích, proto jsme volili radši druhého středního útočníka. Celkově si myslím, že do hry šli z lavičky dobří hráči a pomohli tomu. Ale nestačilo to.
Když ve druhém poločase brankář Ondřej Kolář fauloval rozběhnutého Ikauniekse, zatrnulo vám? Nebál jste se vyloučení?
Byl jsem klidný, protože tam byl za gólmanem ještě Ondra Kúdela. Ani nevím, jestli tam byl kontakt, ten útočník to udělal chytře. Ale je to další situace, na kterou jsme se připravovali. Věděli jsme, že bude hrát nahoře, že bude vyhledávat náběhové situace. Celkově jsme soupeře rozebírali, hodně jsme pracovali s videem. Kluci byli dobře nachystaní, nažhavení, všechno. Udělali jsme maximum, ale odjíždíme poražení, bez gólu.
Jak tahle nečekaná ztráta ovlivní vaše jarní cíle?
Pro mě je právě největší zklamání, že jsme nedali ani gól. S tou silou, kterou máme, se nám to v přípravě moc nestávalo. A jak velká to je komplikace? To uvidíme až v dalším průběhu soutěže a na jejím konci. Ale znovu opakuji: nejvíc mě mrzí ta nula ve vstřelených gólech.
