Jinoch: Nechtěl jsem odejít, když nás všichni házejí přes palubu

Jihlavský fotbalový klub, kterému po podzimu patří v prvoligové tabulce poslední příčka, mohl v zimní přestávce nečekaně přijít o sportovního manažera. Josefa Jinocha do svých řad lákala ambiciózní Mladá Boleslav.

Josef Jinoch. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Je pravda, že jsem dostal nabídku k přestupu, kterou jsem dlouho zvažoval,“ přiznává Jinoch. „To rozhodnutí bylo hrozně těžké, protože to byla nabídka z klubu zabezpečeného, s velkými ambicemi. Ale nakonec jsem řekl, že v Jihlavě zůstanu.“

Podle něj šlo o otázku profesionální cti. „Opustil bych klub ve stavu, kdy je všechno špatně, nic se nedaří, všichni nás odepisují a házejí přes palubu. A to by bylo špatně,“ uvědomuje si padesátiletý Jinoch. „Neříkám, že to tu na mně stojí. Ale mým odchodem by klub dal jasný signál, že jsme smíření s tím, že už není na jaře o co hrát. A já to tak nevidím.“

„Věřím, že se nám povede aspoň jedno zvučnější jméno přivést. A přiznám se, že bych chtěl dvě.“

Po šestnácti podzimních zápasech má Jihlava na svém kontě chudičkých deset bodů. Jak moc reálná je šance, že se přesto dokáže na jaře v lize udržet?
Asi ode mě nechcete slyšet, že taková šance není. (usmívá se) Já jsem věčný optimista. Věřím, že pokud se nám podaří tým poskládat a nebudou nás kosit zranění – jak se to loni stalo Michalu Bílkovi, že měl spoustu hráčů zraněných a nemohl s nimi počítat –, tak je v našich silách ligu udržet. Pokud budeme na zbývající zápasy připravení.

Po zpackaném podzimu Jihlava prošla velkou změnou. První z nich byl vyhazov trenéra Ivana Kopeckého a příchod Martina Svědíka. Můžete připomenout, jak se vše událo?
Skončila podzimní část soutěže a asi tři dny po posledním zápase na Slovácku jsem byl v šatně a řekl, že takhle to dál nejde. Že máme deset bodů a pro jarní část uděláme změny na všech možných postech. Nejen v hráčském kádru, ale že se to může dotknout i realizačního týmu. Respektive nastínil jsem trenérovi představu svoji i vedení, jak to bude fungovat. Co si myslím, že by tomu pomohlo, abychom se na jaře mohli společně pokusit o záchranu (klub navrhoval udělat změnu na pozicích Kopeckého asistentů – pozn. red.). A když mi trenér odpověděl, že žádné řešení nemá, žádné změny dělat nechce, tak jsme holt museli přistoupit k tomuto radikálnímu řezu.

Proč na uvolněné místo přišel právě Svědík?
Rozhodli jsme se vzít trenéra, který bude komunikativnější a bude pracovat s vizí, kterou chceme od léta nastavovat. Tak, aby byla dlouhodobější. K tomu, aby takový člověk mohl dělat trenéra v našem malém klubu, musí mít něco navíc. Nejen tu tréninkovou jednotku, která probíhá na hřišti. Je to o hledání lepších cest. Ztotožnit se s tím, co klub chce. A já doufám, že v Martinovi jsme to momentálně našli.

Přestupy

Jak se mění prvoligové kádry před jarem 2018.

Výraznou změnou prošel i hráčský kádr. Pryč je hned několik zkušených fotbalistů, kteří by v důležitých jarních zápasech mohli týmu prospět.
Hráčům v kabině jsem řekl, že bych byl rád, kdyby to v jarních bojích nebylo ani tak o herní kvalitě jako o srdci. A o tom, že možná i horší hráč, který na hřišti odevzdá maximum, je lepší než zkušený, který to za chvilku zabalí. Když pominu Hanuše a Krejčího, odešli od nás hráči, kteří neměli takové vytížení na hřišti, jak by si asi oni i klub představovali. Ať je to Rosa, Kryštůfek, nebo Mišůn. Nepovedlo se jim stát se členy osy týmu.

Ano, ale stále se jedná o fotbalisty s množstvím startů v nejvyšší soutěži. Záchranu těžko uhraje mužstvo talentovaných zelenáčů.
Já to beru tak, že nám tady zůstalo šest zkušenějších hráčů, kteří by měli mladíkům a střední generaci pomoct a ukázat, jak to vypadá, když se hraje o všechno. Mladým to může jen prospět. Protože když to bereme tak, že Jihlava je stále regionální klub, který se zabývá výchovou mladých hráčů, tak pro ně zkušenosti v boji o záchranu jsou stejně důležité, jako kdyby ve větších klubech bojovali o titul. Protože to je o tom, že každý zápas se hraje 95 minut, dokud rozhodčí nezapíská. A buď jste úspěšní, nebo se nikdo na nic neptá.

Jihlava se do jarních bojů „o život“ propadá už tradičně. Není to signál toho, že Vysočina zkrátka nemá odpovídající hráčský kádr nebo finanční zázemí na to, aby ligu mohla hrát?
Já to vnímám jinak. Kádr, který tady byl v minulé sezoně, se za třicet kol zachránil. Letos ten samý tým udělal za podzim deset bodů. Já tvrdím, že jména fotbal nehrají. Že to hraje tým a klub jako celek. A v případě, že to mladí nebo starší hráči, vedení nebo majitel nechtějí pochopit, musí přijít nějaký řez. Tak aby si všichni mohli říct: ano, udělali jsme maximum pro to, abychom se v lize zachránili.

Bude to podle vás stačit?
To uvidíme. Ale abychom tady nechali všechny starší hráče, celý kádr pohromadě, jak tady byl na podzim, i s trenéry a říkali si, že to nějak dopadne, to by byla největší chyba. Protože buď mužstvo bude schopné se zachránit a v létě se můžeme bavit o tom, jak ho udělat ještě silnější, abychom v lize mohli pokračovat tam, kde chceme. Nebo budeme mít připravený kádr na druhou ligu.

Zimní příprava 2018

Jak se prvoligové týmy chystají na jaro.

Jste spokojení s tím, jak se vám podařilo mužstvo doplnit?
Tým se povedlo okysličit. Vyměnil se hráč za hráče nebo post za post. Můžeme se bavit o tom, jestli fotbalově na tom ti kluci budou stejně. Ale uvidíme, jestli se nám povede vytvořit tým, který bude táhnout za jeden provaz. Myslím, že přišli fotbalisti, kteří dostanou šanci prokázat, že to, co se o nich říká, není pravda. Že mají více kvality a že tam, kde byli, neměli správné vytížení. Tady budou mít dost času ukázat, že mohou jít i výš, protože prokážou vlastnosti, kvůli kterým jsme si je vybrali.

Fanouškům na seznamu zimních posil chybí zvučnější jméno. Mohou se ho ještě dočkat?
Měli jsme a stále máme na seznamu vytipovaných posil napsaná tři čtyři jména, který by mohla být pro fanoušky zajímavá. Chtěli bychom, kdyby ještě měl nějaký hráč přijít, aby buď patřil do základní sestavy, nebo byl lepší než ti, co momentálně máme. Já pevně věřím, že se nám povede aspoň jedno jméno do klubu přivést. A přiznám se, že bych chtěl dvě. Aby to pro diváky bylo trošku zajímavější.

Trenéřina? Obrovská výzva i hrozná dřina

Když se loni v dubnu po necelých dvou letech vracel do Jihlavy, kterou v minulosti z pozice sportovního manažera dovedl do první ligy, stál před Josefem Jinochem zdánlivě neřešitelný úkol. Sestupem ohrožený klub, nad kterým v té době mnozí už zlomili hůl, udržet v nejvyšší soutěži. A to navíc v pro sebe nezvyklé pozici: coby hlavní trenér!

„Byla to pro mě obrovská výzva. Dokázat nejen sám sobě, ale i ostatním, že trenéřina je obor, ve kterém bych se měl orientovat. Vždyť jsem ho vystudoval,“ líčí Jinoch, jehož otec navíc byl úspěšným volejbalovým koučem na nejvyšší úrovni a trenérské řemeslo později přednášel také na vysoké škole.

„Jsem rád, že se to povedlo a že jsme se zachránili. Nemyslím si ale, že by to bylo všechno jen mnou jako trenérem,“ nepřeceňuje své zásluhy. „Spíš hráči pochopili, že když budou hrát trošku jinak, možná jednodušeji, tak to může vyjít. Že cesty k úspěchu mohou být různé.“

Jihlavský tým pod vedením Jinocha, který nahradil odvolaného bývalého reprezentačního kouče Michala Bílka, dokázal v sedmi zápasech vybojovat tři vítězství a po remíze s Příbramí si v předposledním kole zajistil jistotu nejvyšší soutěže i pro aktuální ročník.

Před ním už ale znovu došlo na postu hlavního kouče ke změně. „Všem – i tady na klubu – jsem říkal, že je to jenom na chvilku. A že po sezoně skončím,“ vzpomíná Jinoch. „V koutku duše jsem ale trošku doufal, že mě budou přesvědčovat, abych jako trenér pokračoval. Což se nestalo,“ mrzí ho.

V Jihlavě však mohl pokračovat v osvědčené pozici. „Jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit na pozici sportovního ředitele. Určitě to ale byla dobrá zkušenost. A hrozně mě to bavilo,“ prozradil Jinoch. „Jsem rád, že jsem si to těch sedm týdnů vyzkoušel. Teď, když mi někdo řekne, že vlastně nevím, o čem mluvím, můžu se jen smát,“ připouští.

Trenérskou práci však uznává: „Je to hrozná dřina. Zaprvé hrozně náročná časově, protože to není jen o šedesáti, devadesáti minutách strávených na tréninku. Nechodíte na něj pět minut před a neodcházíte pět minut po něm. Je to neustálé přemýšlení, příprava, taktika vlastního mužstva, sledování soupeře...“ popisuje.

„Navíc trenér má obrovskou zodpovědnost. Vždy musí přijít do kabiny, postavit se před hráče a říct, co a jak se bude dělat,“ líčí.

Poznatky o jihlavském týmu, které nasbíral během krátké trenérské mise, Jinoch nabídl i svému nástupci Ivanu Kopeckému. „Snažil jsem se mu na začátku pomoct, urychlit mu poznávání hráčů. Ale přišel se svojí hlavou, se svojí představou. Všechno si chtěl vyzkoušet sám,“ líčí Jinoch.