Když běžel k rohovému praporku a pumpoval pěstí, v tichu Julisky bylo slyšet, jak zařval radostí. Před tisícovkou převážně mlčících diváků slavil Davis Ikaunieks gól, kterým fotbalové Jihlavě pomohl prodloužit báječný start do jara.
Ano, v tu chvíli kolem něj bylo ticho, což ale jinak v posledních týdnech neplatí. Lotyšský kanonýr se vyšvihl mezi hlavní postavy české ligy - a podceňovanou Jihlavu, která na podzim vypadala na sestup, táhne nečekaně vysoko.
Čtyři jarní zápasy, vítězství nad Slavií i Plzní a plný počet dvanácti bodů? To je bilance, kterou těžko mohl od téměř odepsaného týmu z Vysočiny někdo očekávat.
Jedno je jisté: bez čtyřiadvacetiletého Ikauniekse a jeho tří jarních tref a čtyř přihrávek by Jihlava vypadala úplně jinak. A nebylo daleko k tomu, aby odchod hvězdy už v zimě musela řešit.
„Dlouhodobě se potkáváme s různými kluby, které o Davise mají zájem,“ líčí Ikaunieksův agent Pavel Zíka. „Ve hře byl třeba Jablonec, pan Pelta má čuch na hráče, což je razítko kvality. Ale točily se kolem něj i týmy z české top trojky.“
V Jihlavě si Ikaunieks notuje s novým trenérem Svědíkem a vytrvale dokazuje, v čem je jeho síla: před brankou se chová jako zabiják a i v době, kdy se Jihlava třepala o udržení, se dokázal téměř v každém zápase dostat minimálně do jedné šance.
„Takovým hráčům říkám killer,“ usmívá se Zíka. „Pořád ještě spoustu šancí spálí, ale to s věkem přejde. Podle mě je teď Davis nejlepším útočníkem v lize.“
Odvážná slova? Jistě, ale kdyby se měla hodnotit jen aktuální forma, skutečně by teď Ikaunieks těžko hledal konkurenci. A to mohl mít ještě o gól víc, kdyby v minulém kole proti Teplicím nezahodil penaltu.
„Je to dřevák,“ rýpl si do něj naoko kouč Svědík. Ve skutečnosti ale dobře ví, jaký má v rychlém útočníkovi poklad. V pátek na Dukle dal úvodní gól, pak na dva nahrál a sám řídil vítězství 3:1, které vyšvihlo Jihlavu na desáté místo.
Kdo předloni v létě čekal, že by v Česku neznámé jméno mohlo tak vyčnívat? Ikauniekse v lotyšské Liepaje objevil Zíkův syn Filip, nadějného útočníka doporučil Jihlavě a ta už ví, že se nesekla.
I když se Ikaunieks za rok a půl pořádně nenaučil česky, rozhovory dává výjimečně a komunikuje jen rusky nebo průměrnou angličtinou, na Česko si zvykl. A brzy zřejmě přijde čas, kdy se posune výš.
„Možná už během jara nazraje situace k odchodu,“ myslí si Zíka. Ideálně nejdřív do většího týmu v Česku, vyzkoušet si poháry, a pak třeba zamířit ještě výš.
Do léta ale vydrží v Jihlavě, ze které pomohl udělat jarní postrach favoritů.