Kdyby na tom byl klub tenkrát lépe finančně, nepostoupil by do Gambrinus ligy "až" o rok později pod Večeřou, ale už tehdy, kdy zlepšující se tým vedl Netolička.
Nyní už je to deset let od roku, kdy bývalý brankář – jenž má zlato z olympijských her 1980 či bronz z ME 1980 – vedl Jihlavu. Na FC Vysočina, s nímž udělal docela zásadní milník v trenérské kariéře, se byl čerstvý šedesátník podívat na zápase s Duklou Praha.
Byl jste před utkáním v Praze na nějakém jiném zápase Jihlavy od doby, kdy jste odešel?
Na Bazalech a ještě někdy. Ale teď si nevybavím, kdy to bylo.
Připomněl jste si minulý týden rok ve Vysočině?
Určitě. Vrátil se tam i Vaculík, kterého jsem tenkrát trénoval a se kterým jsem se teď pozdravil. Vztah ke klubu určitě mám.
Jaké jsou vzpomínky na sezonu?
Dvojsečné. Sezona byla super. Škoda, že jsme nedotáhli ten pohárový zápas na Baníku Ostrava, kdy bychom pak mohli hrát evropský pohár. Bohužel jsme tam ale prohráli, takže z toho byl smutek. Ale postup pohárem byl úspěch. Porazili jsme Plzeň, Teplice...
Momentky z pátečního ligového utkání Jihlavy proti Teplicím
Kam vy osobně úspěch řadíte?
K těm větším. Ale jak jsem říkal. Škoda, že jsme to nedotáhli do konce. To už bychom ale chtěli asi moc – porazit tehdejšího mistra.
Na týmové fotografii Vysočiny ze sezony 2003/2004, kdy jste tady působil, je kromě Vaculíka i Šourek. Tušil jste tenkrát, že by ještě někdo z té sestavy mohl za deset let hrát nejvyšší soutěž?
Dneska se život fotbalistů docela prodlužuje. Třeba když to přirovnám k Horváthovi, tak dřív bylo nemyslitelné, aby fotbalista v takovém věku hrál ligu. Bralo se to tak, že komu je třicet a krapet výš, tak už je neperspektivní a nemá tomu co dát. To se změnilo k lepšímu.
Z jakého důvodu jste vůbec tehdy po úspěšné sezoně skončil?
Tenkrát mi dělal asistenta Pepa Vrzáček. Já dostal nabídku na prodloužení, ale s tím, že Pepu chtěli vyměnit. Já jsem s tím nesouhlasil, proto jsme se rozešli.
Čili kdyby zůstal Vrzáček, zůstal byste i vy?
Já jsem chtěl pokračovat. Ale pan Vrzáček byl pracovitý, rozuměl tomu, takže mi tam absolutně seděl a nedovedl bych si představit, že bych trénoval bez něj. Čekal jsem, že by se to třeba vrátilo tam, kde to bylo. Ale bohužel.
Litujete zpětně kroku, ke kterému jste přistoupil? Za rok Jihlava poprvé v historii s trenérem Karlem Večeřou postoupila do ligy.
Je to dvojsečné. Samozřejmě mě to mrzelo, to je jasné. Bylo to rozjeté dobře a perspektiva se rýsovala. Ale jak jsem zmiňoval Pepu Vrzáčka, tak já jsem na tyhle věci prostě zásadový a říkal jsem si, proč něco měnit, když to funguje.
Jihlava měla velké plány – postavit stadion, postoupit do ligy. Mluvilo o nich vedení už za vás?
Ano, bylo mi to tak podáno, že chtějí tým zkvalitňovat a že až se vytvoří silnější ekonomická situace, tak budeme bojovat i o tu ligu. Nechtěli jsme do toho jít za každou cenu po hlavě. Kdyby už tenkrát došlo k nějakým změnám, tak jsme třeba mohli postupovat už tenkrát... S takovou taktikou vedení jsem souhlasil, že chtělo prvně vybudovat zázemí než postoupit a pak zjistit, že na to nemají.
Jihlavští fanoušci v zápase s Teplicemi.
Jsou dnes plány zčásti naplněny?
Postup se podařil, nějakou chvilku si tam Jihlava užila, po nešťastném pádu se jim ligu za nějakou dobu podařilo znovu vybojovat. Doufám, že se jí to podaří udržet i teď. Když jsem ji viděl v sobotu na Dukle Praha, tak hráli pěkný fotbal.
Když jste tedy neprodloužil smlouvu v Jihlavě, nechtěl jste jít do jiného klubu, který hrál buď ligu, nebo o postup jako Vysočina? Na úspěšnou sezonu týmy musely slyšet.
Jak jsem odešel zklamaný z Jihlavy, tak jsem se do ničeho nechtěl hrnout. A navíc jsem chtěl umožnit synovi přechod do jiného zaměstnání, tak jsem nastoupil místo něj normálně do práce, takže jsem v té době nemohl jít do ligového klubu. Začal jsem tedy trénovat spíš třetiligové kluby.
Nejsou pro vás podřadné?
Ne, to ne. Já jsem si to zvolil, tak jsem do toho šel. Dneska spousta trenérů, kteří mají profi smlouvy, trénují třeba v krajském přeboru. Ale jako samozřejmě liga je liga, to je jasné.
Dal jste se na dráhu středoškolského učitele v Havířově. To byl záměr, jít učit somatologii a fyzioterapii místo trénování?
To mě nenapadlo, původně jsem myslel, že zůstanu u fotbalu.
Že byste se ještě vrátil k trénování do vyšší soutěže, to je reálné, nebo jste to zavrhl?
Dneska je docela špatná ekonomická stabilita a jít někam trénovat, aby mě za dva měsíce vyhodili, to se mi nechce.
