V tichosti zmizel před začátkem nové sezony z fotbalových trávníků šikovný záložník Patrik Ježek, odchovanec plzeňské Viktorie, který se proslavil především v Rakousku, dal sportu sbohem. Bez fanfár, bez povyku kolem. "Na to já jsem nikdy nebyl," reagoval s úsměvem Ježek v rozhovoru pro MF DNES.
Patrik JežekNarodil se 28. prosince 1976 v Plzni, kde také začal s fotbalem. Kariéra: Plzeň (1994-98), Tirol Innsbruck (1998-2000), Austria Vídeň (2000), Innsbruck (2000-02), Karlsruher SC (2002-03), Sparta Praha (2003-04), SV Pasching (2004-05), Red Bull Salcburk (2005-10), Admira (2010-13) |
Celé léto objížděl s dcerami Vanessou a Yvetou tenisové turnaje, teď si chodí s partou mladých tenistek zaběhat, ale na fotbalové trávníky ho to neláká. "Užívám si sportovního důchodu. Fotbal jsem hrál jednou, za starou gardu Viktorie. Bylo to fajn, pokecel jsem s kamarády a rád si to zopakuju."
V prosinci vám bude teprve 37 let. Není ten konec předčasný?
Není. Jedenadvacet let na profesionální úrovni stačilo. V Rakousku jsem byl 15 let, už jsem se těšil domů. Byl to krásný čas, rád budu vzpomínat, ale člověk musí umět říct dost.
Neuvažoval jste, že byste zůstal v Rakousku natrvalo? Přece jen, obě vaše dcery tam začaly chodit do školy.
Vůbec ne. Už když jsem v roce 1998 odcházel, říkal jsem, že se jednou vrátím. Plzeň mám rád, je to ideální město k životu. Ani malé, ani velké. Lidi se mně občas divili, proč se vracím do Čech, ale mně se tady líbí.
Takže nebylo těžké zvykat si zase zpátky v Česku?
Ani ne. My jsme sice byli venku patnáct let, ale jak jsme mohli, jezdili jsme do Plzně.
Nelákalo vás zahrát si alespoň v nějaké z nižších soutěží?
Ne ne, to v žádném případě.
Zkuste zpětně porovnat úroveň a kvalitu české a rakouské ligy.
Samozřejmě, že když jsem byl ještě v Admiře, říkal jsem jim z hecu, že na Plzeň nemají šanci. Že si o Lize mistrů mohou nechat jenom zdát. Před dvěma lety jsme hráli se Spartou a bylo to vyrovnané. Ale teď i Austria postoupila do základní skupiny Champions League, Salcburku se daří v Evropské lize. Ty kluby mají jméno. Celkově bych ale řekl, že česká liga má malinko navrch.
TO KOUKÁTE! Český záložník Patrik Ježek (zcela vpravo) slaví svou druhou trefu, kterou v poslední minutě zajistil Admiře Trenkwalder vítězství nad Wackerem Innsbruck.
A když to vezmeme po finanční stránce?
Nebudu zastírat, že já jsem do Rakouska odcházel i kvůli penězům. Abych se zabezpečil. Ale co jsem slyšel, teď jsou kluci v Plzni dobře placení. Ale to se nedá srovnávat, tehdy se tady hrálo o záchranu a teď o titul.
Tehdy vůbec nebylo až tak obvyklé přestupovat z Plzně rovnou do zahraničí. Jak se váš přestup vůbec zrodil?
Měl jsem štěstí. Vyhlédl si mě kouč Cipro ještě do Slavie, ale pak šel do Tirolu Innsbruck. A já šel za ním.
Letos v létě jste si řekl dost. Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí ukončit aktivní kariéru?
Od roku 2010 jsem bral každou sezonu jako poslední. (úsměv) Jenže to mě přemluvila Admira, která chtěla postoupit do první ligy. Její manažer Herbert Weber mně volal čtyřikrát denně. Cítil jsem zájem a nelituju, zažil jsem tam krásné tři a půl roku.
A to vás teď po sezoně nepřemlouvali, abyste dál pokračoval?
Ani ne, byli s tím už smíření. Už mě předtím přemluvili několikrát. Když jsme postupovali, dal jsem 18 branek, tak jsem jim slíbil ještě sezonu. A pak že skončím. Ale skončili jsme třetí a hráli Evropskou ligu, tak jsem si řekl dobrá, ještě jednu sezonu, ale ta už bude doopravdy poslední.
Patrik Ježek (vpravo) v dresu Salcburku v souboji s Bobim Boznikovskim z Marijampole.
Nabídky z jiných klubů nebyly?
Mohl jsem si angažmá v Rakousku prodloužit, ale to by znamenalo další stěhování a to jsem nechtěl. Kdybych chtěl hrát, tak bych zůstal v Admiře.
A dokážete být bez fotbalu?
Úplně v pohodě. (úsměv) Od května jsem hrál fotbal jenom jednou, a to bylo za starou gardu Viktorky. Chtěl jsem vidět kluky, se kterýma jsem hrál. I ty starší. Bylo to příjemné, rád si to příští léto zopakuju.
Jinak se věnujete dcerám, které se obě vrhly na tenis...
Je to tak, snažím se s nima jezdit po turnajích. Slíbil jsem to. Ony mě taky podporovaly, když jsem hrál. Je to náročné, měl jsem snad jediný volný víkend. Obdivuju rodiče, kteří to stíhají při zaměstnání.
A co plzeňskou Viktorii, stíháte ji sledovat?
Za tu dobu co jsem zpátky, jsem byl přímo na stadionu jednou. Na Dukle, takže jsem jim moc štěstí nepřinesl. Ale je fantastické, co tady za těch pár let dokázali. Kdyby mně to někdo řekl před patnácti dvaceti lety, když jsem tady začínal, poklepal bych si na čelo.
Nemrzí vás trochu, že nejste mladší a nemůžete být u toho?
Já klukům nic nezávidím, přeju jim to. Ale kdyby taková příležitost byla dřív, určitě bych neřekl ne. My jsme s Plzní vždycky bojovali o záchranu. O tomhle se nám ani nesnilo.
