Asistenta Vladimíra Borovičku a hráče Pavla Mareše, Lukáše Hartiga, Radka Šírla, Jana Flachbarta a Martina Horáka.
Ze všech má hlavní trenér v klubu nejsilnější pozici. Lze to poznat z náznaků. Kouč ve své kanceláři dává rozhovorMF DNES a najednou někdo zaklepe.
Zpovídaný nereaguje, je zaujat myšlenkou, kterou rozvíjí. Další klepání. A další. Kdosi za dveřmi si nedovolí vstoupit bez vyzvání. „Svobodno!“ konečně volá Petržela rusky.
A jeho osobní řidič se vyplašeně ptá, zda „gospodin trener nechce vzít na oběd“...
Pak ruší Petrželu mobil: muž na druhém konci telefonu chce do Francie koupit dva ruské hráče, kteří se ukázali ve čtvrtek v Lille v Poháru UEFA. Kouč se naoko znuděně zaboří do křesla a s převahou říká: „Nepotřebuji prodávat.“ Ani slovo, že se poradí s vedením.
Jestli to hraje, tak věrohodně: vypadá to, jako by byl ve vedení on sám. Najde se ale člověk, jemuž Petržela nevelí: manželka Zuzana žijící v Liberci. „S tou se dohaduji,“ směje se kouč. Právě do Lille za ním chtěla choť přicestovat, ale měla podmínku: vzít si s sebou tři jorkšírské teriéry, miláčky rodiny.
„Říkám jí: Zuzko, to nejde s pejskama, kde budou? Co když je nepustí na hotel?“ popisuje trenér hovor s vlastní ženou.
„Proč by je nepustili?“
„A kde budou při zápase?“
„V kabině přece.“
„Zuzko, to není jako na Bohemce,“ připomínal jí Petržela jedno ze svých angažmá v Česku. „To je pohár, to je Lille.“ A tak manželka nikam nejela.
Pár se setká až 23. listopadu a výmýšlí, zda žena může omezit podnikatelské aktivity, aby mohla v Petrohradu, kde manžel prodloužil smlouvu do roku 2007, zůstat nastálo.
Jsou to ale starosti! Petrželovou radostí je naopak přepych, v němž pracuje. Pyšně provádí hosty po „baze“, tréninkovém sídle klubu.
Ukazuje vybavení místnosti doktora a rozsvítí v kinosále, který je přímo uvnitř komplexu.
I exkurze je přerušena. Volá šéf klubu z dovolené na Seychelách. A pak nastupují fanynky prosící o podpis, to už Petržela v autě opouští tréninkový areál. Ochotně však stáhne okénko.
