Jenže na velkou slávu není prostor...
"Je to rána, zlý sen," hlesl Robert Vittek.
Skončit zápas proti Novému Zélandu po devadesáti minutách bez nastavení, psal by se jiný příběh.
Příběh o historickém vítězství samostatného Slovenska na mistrovství světa. O šťastném střelci, modrém čísle 11, jak si naběhl na centr, jak ho hlavou trknul na branku a jak míč zaplul do sítě.
O tom, jak hrdinu v 50. minutě zasypali rozjásaní parťáci a jak ho stoper Ďurica políbil na pleš.
"Ale my ty tři body nemáme," mračil se sedmadvacetiletý útočník. "Že jsem dal historicky první gól Slovenska na mistrovství světa? To je hezké... Ale cítím se spíš, jako bychom prohráli."
Ač Slovensko ve svém prvním zápase po Vittekově gólu vedlo, výhru ztratilo v posledních okamžicích zápasu. "To by se stávat nemělo. Vždyť to může rozhodnout o postupu ze skupiny!" zlobil se. "Je možné, že nám pak dva body budou chybět."
Slovenštístřelci na MS Jozef Štibrányi (1962) - 1 |
Chybou byl inkasovaný gól, ale i spoléhání na jedinou trefu.
A i Vittek šance měl.
Třeba hned v prvním poločase mu ji nabídl gólman Paston, když při odkopu špatně trefil míč. Vittek šel sám z pravé strany na branku, ale nedal.
Přitom góly dávat umí!
Před čtyřmi lety ohromil německou ligu, když v dresu Norimberku ve dvou zápasech za sebou nastřílel celkem šest gólů, což před ním nikdo jiný nedokázal. Dynamo Kyjev za něj dávalo 250 milionů korun, stál o něj i Lokomotiv Moskva, ale klub ho nepustil. Až později do Lille, dnes hraje za Ankaragücü.
V roce 2006 se stal i slovenským fotbalistou roku.
"Po gólu dostávám novou sílu," říká.
Potřebovat ji bude on, i Slovensko. Po krachu v posledních minutách se slabým Novým Zélandem ho čekají daleko těžší překážky. Paraguay a Itálie.