Mercedes vzplál, jeho řidič vyvázl s lehkým poraněním hlavy, Skuhravý měl roztrženou ruku a zlomených pět žeber. Zkouška prokázala u Skuhravého 1,98 promile alkoholu v krvi.
Co vás okamžitě po nehodě napadlo?
Blesklo mi hlavou, jestli jsem snad, proboha, někoho nezabil.
Údajně jste hned po havárii někam zmizel a objevil se až téměř za hodinu.
Tak dlouho to určitě nebylo. Kdybych chtěl utéct, utekl bych. Ale já se jen o kus dál vzpamatovával z šoku. Jak přijeli policajti, dechové zkoušce jsem se nebránil. A o něco později v nemocnici jsem si nechal vzít krev. Rychle mi došlo, že je konec.
Proč jste si za volant sedal opilý?
V té chvíli mi to bylo jedno, líp odpovědět neumím. Popíjeli jsme s kamarádem v jednom podniku na Smíchově a v tom stavu mně pak nedošlo, jak to může skončit. Stejně nedokážu vysvětlit, proč jsem se hnal tak rychle.
Co jste vlastně ten večer pil?
Vinné střiky. Ze začátku jsem ale byl přesvědčený, že auto nechám stát a vezmu si taxíka.
Střiky a pak téměř dvě promile? To tedy musel být fofr.
Nepočítal jsem je, ale opravdu to byly jenom střiky.
V minulosti jste proslul nejen coby vyhlášený fotbalový střelec, ale také jako rychlý jezdec a zároveň ničitel aut. Loni v září jste však prohlásil, že už za volantem neblázníte.
Co na to mám říct. Já tu lednovou sobotu nedovedu vysvětlit sám sobě. Pořád na to myslím, ale zpátky to vzít nemůžu. Jsem smířený s tím, že mě teď nikdo nebude šetřit.
Proč jste pár dní po nehodě nechtěl s nikým mluvit?
Ležel jsem se zlámanými žebry a nemohl se pořádně pohnout. Chtěl jsem být jen s manželkou a dcerami. Ale hlavně mi bránil stud, ten se snad ani nedá popsat.
Jak ten malér vzaly právě manželka s dcerami?
Žena z toho byla nešťastná, co jenom si to, Tomáši, zase udělal, bědovala. Se šestiletou Federikou jsme se o tom nebavili a dvanáctiletá Michaela, která si to přečetla v novinách, byla ráda, že jsem si nic neudělal.
Jak byste reagoval, kdyby nějaký opilec takhle naboural vaše nejbližší?
Ze všeho nejdřív by mě zajímalo, co se jim stalo. Další reakci si představit nedokážu.
Zatím zůstáváte zaměstnancem příbramské Dukly. Jak bez řidičského průkazu hodláte dojíždění do práce řešit?
Najal jsem si za řidiče kamaráda, který se k tomu sám nabídl. Já bych si teď nedovolil ani přeparkovat.
Co říkáte tomu, že vám hrozí až roční vězení?
Z toho je mi opravdu šíleně úzko. Ani ne tak kvůli tomu, do jaké společnosti bych se dostal, ale zoufal bych si, že by manželka s dcerami zůstaly samy.
