Kdykoliv se potkali, lákal ho na zápasy staré gardy. Teď už to ale Petr Klhůfek nestihne. Jeho fotbalový parťák Jaroslav Švach nepřežil ve čtvrtek mozkovou mrtvici, bývalému kapitánovi Zlína bylo v lednu teprve 47 let.
„Šokovalo mě to. Byl to pořád mladý kluk,“ smutnil Klhůfek, který se Švachem léta hrával.
Zpráva o nečekaném skonu ikony zlínského klubu se ve čtvrtek večer rychle šířila fotbalovým éterem. Švach sice nepatřil k ligovým hvězdám, v provinčním Zlíně byl ale na přelomu tisíciletí pojmem. A hráčem, který ve všech směrech vyčníval.
„Hlava nahoře, kličička, perfektní rozehrávka,“ charakterizoval jeho styl Klhůfek, který zastal ve dvojici se Švachem černou práci. „Já jsem bořil, on si dovolil něco navíc pro diváky. Všude se píše, že byl obránce, ale já jsem ho bral za ofenzivního záložníka. Uměl za to vzít, dával rozhodující góly.“
V novodobé historii české nejvyšší soutěže je se 16 zásahy druhým nejlepším střelcem Zlína, se 180 starty nemá v klubu konkurenci.
„Vrátil se z Dukly do Zlína, když jsem zrovna postoupili do první ligy a okamžitě zapadl do kabiny. Byli jsme hodně podobně naladění. Akční, hravý, byl pro každou lumpárnu,“ vzpomíná na léto 1993 současný liberecký kouč Pavel Hoftych.
O rok později si ho vytáhl do české jedenadvacítky zkušený trenérský bard Ivan Kopecký.
„V mládežnických reprezentacích byla 90. letech veliká konkurence, měli jsme silnou generace, začínal Pavel Nedvěd. Už to, že jsem si ho vybral, znamenalo, že mě zaujal,“ podotkl Kopecký.
Švacha pak ale jako mnohokrát zabrzdilo zranění, vypadl z týmu lvíčat, se Zlínem sestoupil z první ligy.
„Tehdy se to lámalo. Ňouma měl na víc,“ zmínil Hoftych Švachovu přezdívku, která odkazovala na slavného amerického herce Paula Newmana. Sám v něm viděl legendu německého fotbalu - císaře Franze. „Byl to beckenbauerovský typ fotbalisty, elegantní a inteligentní s velmi kvalitní rozehrávkou a ohromným přehledem, dobrý hlavičkář.“
Se Švachem se jejich osudy protnuly ve Zlíně dvakrát. Ze spoluhráče se stal Hoftych jeho trenérem. Ale ani pak na něho nedal dopustit. S páskou na rameni mu Švach splácel důvěru na hřišti i v šatně.
„Typický kapitán, na kterého se trenér mohl spolehnout,“ prohodil Hoftych. „Jen jsem ho museli hlídat po zápase. Měl chuť jít na pivko, kór po vyhraném. Ale ani my jsme nebyli svatoušci.“
Až na krátké epizody v Dukle, Slušovicích, Opavě a kazašské Astaně zůstal Švach věrný Zlínu, kde pak dostal šanci trénovat. Na vrchol ale nikdy nevystoupal. Podle kouče brankářů Zlína Otakara Nováka přitom měl k trenérskému řemeslu jako vůdčí typ veškeré předpoklady a před sebou fantastickou kariéru.
„Jenže pak přišlo slabší období v jeho životě, kvůli němuž nedodělal profesionální licenci,“ prozradil Novák, jehož pojilo se Švachem dlouholeté přátelství.
Švach si v životě neodříkal. Finanční problémy ani rozchod s manželkou ho ale nezlomily. Na nohy ho zase postavil symbolicky milovaný fotbal. Pět let pracoval jako skaut v agentuře Sport Invest pro region střední a jižní Moravy.
„Jarda musel prokázat, že na danou pozici má. Obstál na jedničku,“ pronesl šéf fotbalové sekce Sport Investu Viktor Kolář. „Byl výjimečný svoji povahou, v dobrém slova smyslu v sobě nechal žít mladého kluka. S každým uměl najít společnou řeč.“
Pavel Kuka (vlevo) ze Slavie a Jaroslav Švach ze Zlína v souboji o míč
Ač ho práce vyhledávače talentů pohltila, přehled o zlínském fotbale neztrácel. V mládežnickém centru na Vršavě, kde začínali s fotbalem oba jeho synové, byl častým hostem.
„Pravidelně jsme si volávali. Často jsme se scházeli v kavárně. Leckdy jsme se pohádali, protože měl jiný náhled než já. Někdy byly jeho názory tvrdší, ale časem se ukázalo, že měl ve spoustě věcí pravdu,“ uznal Novák.
Když ho ve čtvrtek kontaktoval Švachův starší syn, jestli neví, kde je, netušil, že se život jeho kamaráda naplnil. „Bude mi chybět,“ řekl nejen Novák.
„Rád a často se smál, člověk ze schůzky s ním odcházel s úsměvem na rtech. A to je vzácný dar,“ dodal Kolář.
