Levonohý bek či stoper v sezoně 2013/14 zaznamenal 11 branek, přičemž v posledních čtyřech kolech skóroval hned sedmkrát.
„Nastartoval mě zápas ve Zlíně, kde jsme po mé chybě ztratili body. Pak jsme jeli autem domů s Romanem Lengyelem a kustody Radomilem Procházkou a Jirkou Rotbauerem. Oni si mě dobírali, že kvůli mně už nepostoupíme. Tak jsem se naštval a řekl, že prostě postoupíme. Pak už jsme neprohráli a já dával gól za gólem,“ vzpomíná.
Vrcholem Machovcovy fazony byl rozhodující poslední duel v Táborsku, kde Dynamo v přímém souboji o postup rozdrtilo jihočeského rivala 6:0 na jeho stadionu a bek vítězů k tomu přispěl hattrickem.
„Byl to nejhezčí moment v mé kariéře. Na ten den nikdy nezapomenu a mám husí kůži, když si na to vzpomenu,“ usměje se 34letý fotbalista.
Po osobní i týmové stránce slovenskému obránci ročník vyšel na výbornou. „Do čeho jsem kopl, nebo kam jsem dal hlavu, to tam padlo. Někdy mi připadalo, že to jde samo. Ale velký podíl na tom měli spoluhráči a trenéři Luboš Urban s Martinem Vozábalem, kteří mi důvěřovali,“ zdůrazňuje.
Chtěli ho do pražské Slavie
Budějovice se před šesti lety zvládly vrátit do ligy nejrychlejším možným způsobem. I přes nevýrazný podzim na jaře postup urvaly. Zároveň měly i kvalitní a dobře poskládaný tým. „Mužstvo bylo skvělé, táhlo za jeden provaz. Pro mě bylo super, že vedle mě hrál Simon Deli. Z pozice beka jsem mohl hodně útočit a on mi pomáhal při bránění,“ chválí si tehdejší spolupráci s africkým stoperem, aktuálně hrajícím v belgických Bruggách.
Po životní sezoně Machovec na jihu Čech zůstal, přestože měl nabídky. „Měl jsem jít do Slavie, která o mě hodně stála. Po zdravotních testech jsem jednal s manažerem Karolem Kiselem, vše vypadalo nadějně. Dodnes nevím, proč to nevyšlo. Mrzí mě to,“ přiznává.
Kromě postupové sezony zažil v Budějovicích i dva sestupy. V hlavě mu ale zůstávají hezké vzpomínky. „Postup, sezona s Tomášem Řepkou, trenér František Cipro. Je toho víc. Budějovice mám v srdci - město, klub, spoluhráče i kamarády,“ zdraví na dálku.
Poté zamířil do ostravského Baníku, kde odehrál jen deset utkání. „Těšil jsem se, ale byl zklamaný z toho, jak to v klubu po finanční stránce fungovalo. Baník má však neskutečné fanoušky. Pamatuji si, jak jsme vyhráli 1:0 s Olomoucí a já dal jediný gól. Nezapomenutelné,“ uvádí.
Po půlroce v Ostravě se Machovec stěhoval domů na Slovensko do Myjavy. Úspěšné angažmá však skončilo rychle, klub se odhlásil z nejvyšší soutěže a důrazný obránce zamířil do polského druholigového celku GKS Tychy. „Jediné pozitivum tam bylo, že měli krásný stadion, kam chodilo hodně diváků. Na cestování to bylo náročné, tak jsem hledal něco jiného,“ popisuje.
A našel. Vrátil se do Nitry, kde s fotbalem začínal. Nebylo to však šťastné shledání. „Klub na tom byl ještě hůř, než když jsem z něj ve dvaceti odcházel. S Nitrou jsem se i soudil a ztratil chuť do profesionálního fotbalu,“ lituje.
Jaroslav Machovec vnikl do běžného života skrz povolání obchodního manažera. „Docela mě to bavilo, ale finančně to nebylo nic moc. Táta mi nabídl, abych s ním dělal vzduchotechniku a klimatizace. Tam jsem dodnes a k tomu hraju už jen pro zábavu. Klub mám deset minut od Bratislavy,“ tvrdí současný obránce SC Kittsee, klubu 5. rakouské ligy.
S manželkou Martinou a dětmi, sedmiletou Ilonkou a pětiletým Alexejem, se Machovcovi byli už několikrát podívat i v Budějovicích. „Musel jsem dětem ukázat, kde jsem hrál. Dynamo pořád sleduju a fandím mu. Moc si přeju, aby mi někdo zavolal na exhibiční zápas. Rád bych přijel a zahrál si na Střeleckém ostrově,“ vzkazuje.
