Pětadvacetiletý Jarošík odletěl za mužstvem ve čtvrtek dopoledne z mrazivé Moskvy, kde na vlastní kůži poznal, co znamená třeskutá ruská zima.
"Ve středu jsem přiletěl do Moskvy na známé letiště Šeremetěvo, a tam jsem šel z letadla teplem těmi tubusy až k připravenému autu," líčí reprezentant. "Ale ve čtvrtek jsem odlétal z jiného letiště, k letadlu nás zavezl autobus, vystoupili jsme a asi dvacet minut trvalo, než se všichni dostali dovnitř. Kulicha a rukavice jsem pak během letu nesundal. Ne snad, že by se v letadle netopilo vůbec, ale teplo nebylo ani náhodou. Čepice a ty typické ušanky nechali na hlavách skoro všichni."
Během stodesetiminutového letu měl nečekaný zážitek. "Já říkám, že za sebou mám v tomhle angažmá první konflikt," směje se do sluchátka. "Měl jsem moc sklopené opěradlo, jenže já si ho tak nenastavil, asi bylo porouchané. A nějaký chlapík, který patřil k ženské, co seděla za mnou, na mě spustil, ať to dám nahoru. Řekl jsem mu, že ´pa rusky něpanimáju´, on se zase ptal, odkud jsem, tak jsem tak mu to řekl anglicky."
Nakonec dali společnými silami opěradlo do pořádku a Jarošík se po chvíli musel v duchu smát. "Jak říkám, rozumím v ruštině skoro všemu. On té paní vysvětloval odkud jsem a strašně se přitom divil, že jsem Čech a neumím rusky, ale anglicky."
Na letišti v lázeňském městě Železnovodsku na něj čekali dva kluboví funcionáři a odvezli ho do sídla, kde je tým CSKA na kondičním soustředění. "Na místě jsme byli asi za deset minut, luxusní audinou jsme to kolem těch místních plechovek pěkně řezali."
Přechodným domovem moskevských fotbalistů je typický lázeňský dům s rehabilitační linkou, bazénem, tělocvičnou a posilovnou.
"Nejspíš něco takového, jako když Sparta jezdí na soustřědění do Františkových Lázní. A o Železnovodsku mi už někteří sběhlejší spoluhráči říkali, že je to něco podobného jako naše Karlovy Vary. Údajně jsme asi sto kilometrů od Černého moře, takže teď je tu na nule, maximálně pár stupňů pod ní. S Moskvou se to nedá srovnat, docela to ujde."
Nejdražší posila CSKA zahájila v klubu čtvrtečním obědem. "Obešel jsem všechny stoly a s každým hráčem i funkcionářem jsem si potřásl rukou. Odpoledne jsem byl na prvním tréninku, těsně před ním mě trenér Gazajev představil mužstvu a popřál hodně zdaru. Ostatní mi zatleskali a šlo se běhat."
Oficiální tisková konference se všemi novými hráči se plánuje až na 15. leden do Moskvy. "Proto mě taky při středečním příletu do Moskvy protáhli zadem. Aby se ke mně nedostali novináři, kterých prý na Šeremeťevu byla tlupa," poznamenal Jarošík.
Tréninku předcházelo fasování potřebné výstroje a speciálního obutí. "Dostal jsem turfky, kopačky tu nemá nikdo, protože se jen běhá, míč je povolený jen na takové to pomazlení a na pár minut denně na nohejbal," přibližuje Jarošík. "Ale u toho fasování byla ze všeho nejdůležitější tříkilová vesta, bez té vyběhnout nesmíme. Zvláštností je povinné tejpování kotníků, protože s tím prý mají dobré zkušenosti."
Denní režim je neobvyklý. První trénink, tedy intervalové kroužení na přibližně dvoukilometrovém okruhu, začíná až v pravé poledne. Další fáze jsou ve tři odpoledne a večer. "Jenže já měl v pátek opravdu zajímavé ráno. Budíček už v šest, musel jsem dát masérovi moč a pak jít na změření tlaku. Teprve potom jsem si mohl poležet. A k těm večerům - včera byla povinná sauna, dnes je zase povinné plavání."
Další povinností mezi tréninkovými fázemi je dýchání do "takových zvláštních přístrojů", jak se Jarošík nechal slyšet. Podle toho, co stačil zaznamenat, to ozdravuje a posiluje dýchací cesty. "A pak se taky denně jezdí autobusem ke zdejšímu vyhlášenému prameni," říká Jarošík. "Vřídlo tryská z hloubky dvě stě metrů a léčivá minerální voda má prý na organismus znamenité léčivé účinky."
Jí se třikrát denně, poprvé v 9.30, pak ve 14 a nakonec v 19.00. "Připadá mi toho hrozně moc. Není to formou švédských stolů, ale na svém místě má před sebou každý hráč pokaždé pět až šest plných talířů a talířků, vedle toho minerálky a džusy. A když kluky pozoruju, jak se do toho vždycky pustí, přijde mi, že strašně - no, zle to nemyslím, ale raději řeknu, že strašně jedí."
Jenže i Jarošík už poznal, že o přejídání nejde. Všechno je pečlivě promyšleno, pouze se co nejvhodněji a v dostatečné míře doplňují potřebné kalorie. "Polévka, přírodní řízeček s bramborovou kaší, zelenina, sýry, dortík, pak jejich oblíbené ořechy s medem, což chutná i mně, a všudypřítomný čerstvý česnek, protože je zdravý. A i ten česnek mám rád už z domova. No a už jsme u víc než šesti talířků. Nasycení a přitom nepřejedení."
Takhle bude Jarošíkovi čas ubíhat do 15. ledna, potom krátký pobyt v Moskvě a 18. ledna čeká moskevské mužstvo soustředění v Izraeli. Řeklo by se, konečně víc míče. "To sotva, slyšel jsem, že i tam budeme dělat hlavně na kondici."
