O víkendu se však radoval pouze Jarošík, zatímco Jiránek se octl mezi poraženými.
Zachraňující se Zaragoza v sobotu v domácím ligovém utkání deklasovala třetí Valencii 4:0 a Jarošík skóre zápasu otevřel. Birmingham se rovněž doma postavil Boltonu ve čtvrtfinále Anglického poháru, Jiránek po půlhodině odstoupil pro zranění a jeho tým byl vyřazen po prohře 2:3.
JIŘÍ JAROŠÍK, Real Zaragoza, 33 let, 23× za Česko
"Na Valencii jsme si věřili, loni v březnu jsme jí doma dali tři nula a taky jsem tenkrát dal gól. Poslední dobou hrajeme dobře, v předminulém zápase jsme porazili Bilbao a v Barceloně jsme pak prohráli jen jedna nula, protože jsem to tam solidně zabetonovali.
Samozřejmě nám teď pomohlo, že jsme rychle vedli. Už v páté minutě jsem všechny přeskočil a trefil se hlavou po centru z přímého kopu, prostě povedený začátek. Valencie se už potom pořádně nevzpamatovala a nakonec jsme slavně vyhráli čtyřbrankovým rozdílem.
Samozřejmě nám taky pomohlo, že Valencie měla v nohách prohraný středeční zápas v Lize mistrů proti Schalke.
Jsme tak patnáctí, na sestupovou osmnáctou příčku máme čtyřbodový náskok, ale vyhráno ještě zdaleka není. Ale já jsem spokojený, úspěšné záchranářské jaro jsem zažil už loni, tak věřím, že to dobře dopadne i letos. Do konce ligy je ještě deset kol, ale už teď v sobotu by to chtělo udělat něco na Mallorce."
MARTIN JIRÁNEK, Birmingham City, 31 let, 31× za Česko
"Byli jsme před Boltonem v hrozné situaci, protože kvůli nejrůznějším zraněním nám chybělo šest sedm hráčů základní sestavy. Například ve středu jsme v Premier League uhráli remízu na Evertonu, ale přišli jsem tam o tři zraněné. A proti Boltonu jsem z obranné čtveřice zbyl sám.
Sice se psalo, že jsem musel dolů kvůli prošlápnutému kotníku, ale já musel střídat kvůli něčemu jinému. Ten faul ze začátku zápasu tak hrozný nebyl, i když protihráč, kterému jsem vzal míč, úplně nesmyslně souboj dohrál a projel mi holeň. Ale hrát se s tím dalo.
Jenže mě už přes měsíc trápí taková hnisající rána u malíčku na noze, prostě díra v noze, jak já říkám. A už měsíc kvůli tomu hraju pod práškama. Jenže tentokrát to fakt nešlo vydržet, s obrovskou řezavou bolestí se víc jak půl hodiny hrát nedalo.
Takže když jsme nakonec těsně prohráli a do pohárového semifinále šel Bolton, fanoušci se na nás ani moc nezlobili, protože viděli tu slepovanou sestavu. Navíc jsme jim udělali velkou radost už před čtrnácti dny ziskem Ligového poháru, když jsme ve finále porazili Arsenal.
Teď ještě nějak musím přežít sobotní ligu ve Wiganu a pak se snad dám ve čtrnáctidenní reprezentační přestávce dohromady. Protože v dalším zápase o záchranu hrajeme doma zase s Boltonem. Tak věřím, že v Premier League ho porazíme."