Jarošík i Čížek jsou rodáky z Ústeckého kraje, v mládežnických kategoriích váleli i za Teplice, jako dospělí hráli v Podještědí, pak nastupovali za Spartu a teď se oba těší z medaile v ruské lize.
Rubin Kazaň, nováčka soutěže, postrčil k senzačnímu bronzu právě střet s CSKA v posledním kole. Ač Kazaň prohrávala ještě tři minuty před koncem, vyhrála 3:2!
Čížek: Duda je slušňák
Tomáš Čížek, odchovanec Děčína, si se spoluhráčem Jiřím Novotným užíval v Kazani nebývalou euforii. "Čtyřikrát jsme měli vyprodáno, třiadvacet tisíc diváků. Po posledním zápase byl velký ohňostroj...," září ještě teď. "V Kazani se sešla spousta cizinců, ale vytvořili jsme super partu. Město žilo fotbalem."
Kazaň je podle bývalého hráče Pelikánu Děčín, Jablonce a Sparty do sportu neuvěřitelně zapálená. "Všechno berou jako souboj Tatarstánu proti zbytku Ruska. Chtěli by vyhrát ligu v basketu, hokeji i fotbalu," líčí.
Že byl trochu ve stínu obránce Novotného, to mu nevadí. "Je opora, kolem něj se vše točí, všichni s ním chtějí rozhovory," prozrazuje. "Popularita fotbalu je v Rusku nesmírná. V televizi ho dávají desetkrát víc než v Česku." Šéfové klubu letos marně lákali teplického Voříška. "Chtěli ho, ale já mu nezazlívám, že se rozhodl jinak," tvrdí Čížek.
Od nové sezony dostali s Novotným další české spoluhráče: slávisty Dostálka a Petrouše. "Už s námi byli na soustředění, aby se seznámili s kolektivem. V lednu poletíme všichni z Česka přímo do Turecka."
Čížek nastupoval buď na hrotu, nebo hned za útočníkem. Ruštinu zvládl za jediný měsíc, protože se jí učil ještě rok ve škole. "Podmínky v Kazani jsou parádní. Klub nám staví nám novou bázu s vybavením na evropské úrovni," přibližuje komfort. Město v roce 2005 oslaví tisíc let od vzniku, rostou v něm nové domy, obchody.
Český vyslanec v metropoli Tatarstánu chodil i na hokej. Sledoval rebela Dudu, svého krajana. "Není rebel, jen bojovník. V klubu je za hodnýho slušňáka," zjistil pětadvacetiletý fotbalista. "Duda navštěvoval naše zápasy, společně jsme si zašli i někam sednout." Domů se Čížek dostal často, trenér dával hráčům volno během reprezentačních přestávek až na čtyři dny. Svátky strávil doma v Praze i u rodičů v Děčíně.
Na další ročník ruské ligy i na start v Poháru UEFA se těší. "Za chvíli si v Rusku budu připadat jak v české lize. Jsou tam dva trenéři, snad patnáct hráčů. Každý zápas bude derby," směje se.
Jarošík: Chci taky Čecha!
Šestadvacetiletý reprezentant Jarošík už netouží být v CSKA jediným, kdo ovládá češtinu. "Chtěl bych, aby i ke mně přišel nějaký Čech," žadoní při vědomí, kolik krajanů odchází do velké země.
Zbončák s Haškem míří do Dynama Moskva, brankář Kinský je posilou Ramenskoje. "To je oblast Moskvy, sice ne moc daleko, ale po menších silnicích se tam jede dlouho," podotýká ústecký rodák a bývalý hráč Liberce a Sparty, odkud v lednu odešel do CSKA za sto milionů korun. "Fotbalisté i hokejisté jsme se v Moskvě často scházeli v Českém domě."
Hlavní město Ruska vzkvétá, ale Jarošík si ho moc neprohlédl. "Moskva má hodně památek, ale zatím kolem nich jen jezdím. Chtěl jsem tam koupit i dárky, ale hrozně to uteklo, takže jsem domů nepřivezl nic," vzdychne.
Jarošíkův armádní klub proháněl druhý Petrohrad, výběr trenéra Petržely. Z města revoluce vypouštěl do Česka slova, kterými pobouřil. Navážel se třeba i do svých kolegů Hřebíka nebo Csaplára. "Jako trenéra si ho vážím, ale některé jeho výroky... Řekl bych, že za něj mluví někdo jiný, nedokážu to pochopit."
