Oba góly během jediného týdne vstřelil levačkou. Ve čtvrtek to byla náramná rána do šibenice po přihrávce Hušbauera, v neděli křížná střela do protipohybu brankáře.
Pokaždé vítězný gól.
„Přeju si, aby mi to tam padalo dál. Ze začátku sezony mi to moc nešlo, pak jsem byl chvíli i nemocný, ze sestavy jsem vypadl. Ale vrátil jsem se klidnější, což jsem řešil i s trenérem,“ popisoval.
Máte větší sebevědomí?
Určitě. Pomohl mi ten zápas s Plzní, kdy jsem dal gól, měl jsem asistenci. A pak samozřejmě zápas proti Bordeaux.
Ve čtvrtek jste říkal, že byste potřeboval začít střílet góly i v těch „menších“ zápasech. Tak konečně?
Já nevím, každý zápas se přece jen hraje o tři body, každý zápas je důležitý. Navíc proti Bohemce to bylo vršovické derby, takže ten gól je určitě dost cenný.
Byla to vydřená výhra?
Úplně. Jak nám to ve druhé půli nešlo fotbalově, nedařilo se nám udržet balon, každý z nás do toho dal sto procent, makali jsme. A i když to bylo trochu se štěstím, jsme rádi, že jsme zápas zvládli.
Ubývaly vám po pohárovém utkání proti Bordeaux síly rychleji?
Asi ano. Po přestávce jsme už nehráli ten fotbal, kdy soupeře napadáme na jejich polovině, presujeme. Fyzicky jsme trochu odešli, stáhli jsme se, což bylo způsobené i tím, jak jsme se báli, abychom nedostali gól. Jsme moc rádi, že jsme to nakonec udrželi.
Takové zápasy jste v minulé sezoně často nezvládali...
Právě, proti silnějším týmům jsme se vždycky hecli a zvládli jsme to, ale proti soupeřům, kteří jsou v tabulce níž, jsme třeba prohráli. Je dobře, že to teď vypadá jinak, ale pořád jsme na začátku ligy, ještě je před námi hodně zápasů.
