V Blažkových představách možná figurovala i nula, kterou vychytal navzdory konečnému skóre 3:2. První půli odehrál za sparťanský výběr, druhou za svůj tým Bláža All Stars. A i s pomocí brankové konstrukce uhlídal čisté konto.
„No jo, ale za jakou cenu! Snad to nějak rozchodím,“ připomínal zákrok chvíli před koncem, při kterém ho Jozef Kožlej zblízka napálil do citlivých míst.
Nejbolestivější zákrok v kariéře?
Jeden z nejbolestivějších. My nenosíme suspenzory, takže bohužel.
I díky němu jste ale udržel nulu...
(skočí do řeči) Je to moje sto šedesátá sedmá. Já si to někam zapíšu, tak vy to napište taky, jo? A zavolejte statistikům, ať mi ji ještě připíšou. Ale ne, nula není důležitá. Důležité je, že jsme se s klukama sešli, přišli všichni, které jsem chtěl pozvat. Za to jsem rád.
Bylo domluvené, že nedostanete gól?
To nevím. U scénáře jsem několikrát chyběl, když si ho ostatní probírali. Takže opravdu netuším. Ani jsem netušil, co mě čeká po zápase. Když jsem šel k Liboru Boučkovi, jen jsem mu řekl: Hele, dej mi mikrofón, já to nějak odkecám.
Když jste děkoval divákům, byl jste dojatý?
Na začátku mi trochu přeskakoval hlas. Pak už jsem se rozmluvil, takže to nakonec šlo.
Patří rozlučka k nejemotivnějším zážitkům?
Patří. Ale člověk je nejvíc dojatý, když se mu narodí děti. Tohle je proti tomu sranda.
Nakonec jste ještě vběhl do kotle.
To bylo fantastický. Kluci mě navíc pustili zpátky, takže dobrý. O poločase se tam přesunula i manželka s dětmi, tak jsme se tam potkali.
Jak si zatím užíváte fotbalový důchod?
Tohle léto jsem si ho začal užívat. Jen musím dojíždět do Jihlavy, mám tam rozdělanou práci. Ale na to si nestěžuju. Prázdniny jsem si užil určitě trochu líp než když jsem byl hráč. Mohl jsem si dopřát, nekoukat na kila, nebylo potřeba někde běhat.
A s fotbalem už končíte definitivně? Nepřemluví vás někdo, abyste si zkusil nižší soutěž?
Asi ne, do toho se už pouštět nechci. Kdyžtak nějaké srandy, podobné zápasy jako tohle. Teď na nic víc není čas, nepřemýšlím o tom. Nevím, třeba se něco stane a začne mi fotbal chybět. Ale zatím se to neděje, rukavice jsem měl na rukou po třech měsících.
