Na stadionu v Lužnikách je umělá tráva. Je to pro domácí plus?
Výhoda to určitě je. Zdejší trávník je jiný než u nás, míč po něm rychleji klouže a pořadatelé ho navíc kropí. Ale jsme na to připravení. Ať se stane cokoli, nebudeme se vymlouvat.
Co od Spartaku čekáte?
Že se nepožene bezhlavě do útoku. My se budeme snažit co nejdéle udržet nerozhodný výsledek a znervóznit ho. I když Spartak má skvělé mužstvo s technickými hráči, kteří toho s míčem umějí opravdu hodně.
V Liberci jste osm let. Když jste přicházel z Příbrami, tušil jste, že vás čekají dva tituly a boj o Ligu mistrů?
To ani náhodou. Tenkrát v Liberci ambice na titul nebyly. U Nisy stála jen jedna tribuna, to se nedá s dneškem vůbec srovnat.
V čem podle vás spočívá kouzlo libereckých úspěchů?
Všechno začalo od prvního titulu. Jsou to už čtyři roky, ale my pořád hrajeme stejně náročný fotbal a nikdo nenosí nos nahoru. Nejsme jako týmy, které získají titul a upadají. Dokud budeme hladoví po úspěchu, není důvod, aby se situace měnila. Vedeme tabulku 34 kol v kuse, nejlepší by bylo dotáhnout to na 60.
Je vám 32 let, možná máte poslední šanci probít se do Ligy mistrů.
To si vůbec nepřipouštím. Může se to opakovat klidně za rok nebo za dva. A když ne, svět se nezboří. Každopádně to vidím jako obrovskou šanci pro Liberec i český fotbal.
Od zápasu se Slavií jste si léčil svalové zranění nad kolenem. Pustí vás ve středu do hry?
Otok se bohužel vstřebával pomaleji, než jsem čekal. Ale věřím, že se do zápasu dám dohromady.
