|
V seriálu iDNES o deseti ročnících samostatných českých soutěží najdete každé úterý díl k jedné sezoně hokejové extraligy a každý čtvrtek k sezoně v 1. fotbalové lize. |
Ten dvaatřicetiletého gólmana vezl z Příbrami. "Ještě jsem ve zpětném zrcátku viděl, jak přebíhá silnici. Chtěli jsme v televizi stihnout druhou půli zápasu Sparty s Bordeaux."
Zhruba po hodině se však Jánošův volkswagen střetl v desátém pražském obvodě, nedaleko brankářova bydliště, s autobusem linky číslo 271.
Tiskový mluvčí pražské policie Jan Holub sdělil, že ve 22.25 řídil Zdeněk J. vůz Volkswagen Passat v ulici Novopetrovická směrem do ulice Výstavní a před křižovatkou s ulicí Kurčatovovou přejel na přímém úseku do protisměru, kde čelně narazil do protijedoucího autobusu MHD. Jánoš v té chvíli jel stopadesátikilometrovou rychlostí a nebyl připoután.
"Při nárazu utrpěl zranění, kterému na místě podlehl. Další okolnosti nehody šetří odbor dopravních nehod a čeká se na pitvu a expertizu," dodal Holub.
Jánošův spoluhráč Šmejkal ujistil: "Když jsem Zdeňka ve středu večer vysazoval z auta, byl ve výborné náladě a absolutně střízlivý."
Bylo to jako řízená střela
Až s odstupem pěti dnů v sobě Václav Huleš našel sílu přiblížit prožitou hrůzu z děsivé autonehody někomu jinému než svým blízkým či policii. Právě on minulou středu před půlnocí řídil městský autobus linky 271, do něhož čelně narazil volkswagen fotbalového brankáře Zdeňka Jánoše. Řidič osobního auta byl na místě mrtvý.
"Už se mi blížil konec směny, byla to pohoda," popisoval devětadvacetiletý Huleš. "V klesání ze stanice Jakobiho směrem na Háje jsem dal asi na dvoukilometrovém rovném úseku nohu z plynu a v místech, kde je povolená sedmdesátka, jsem sjížděl asi tak padesátkou až šedesátkou."
V tom proti sobě v levém jízdním pruhu uviděl světla rychle se blížícího vozidla. "Říkám si, nějaký spěchálek, protože tam musel mít kolem sto padesáti. Ale tak třicet až padesát metrů přede mnou to auto prudce uhnulo do protisměru, až se zhouplo. Ten skončí ve strouze, blesklo mi hlavou. Jenže on to srovnal přímo proti mně a bylo to hotové. Později jsem i na policii vypověděl, že mi přišlo, jako kdyby to udělal schválně, a že do mě vlétlo jistě vedené auto. Bylo to jak řízená střela."
Čelní sklo autobusu plachtilo daleko přes Jánošův passat a Huleš byl katapultován napůl ven přes svou zdemolovanou palubní desku.
"Po strašné ráně, jak když bouchne granát, jsem skončil jednou rukou opřený o střechu volkswagenu a v druhé jsem držel svůj urvaný volant. Měl jsem z pekla štěstí, protože po té bouračce marodím jen s boletmi v zádech. A vezl jsem jen pár mladých lidí, kteří to přežili vlastně bez úhony."
Když se dostal z prvního šoku, zkoušel Huleš pár okamžiků po nehodě nahmatat na krku nehybného Jánoše tep. "Bylo to zbytečné, nepřipoutaný řidič byl mrtvý. Airbag napůl splasklý. Potom někdo říkal, že si zlomil vaz."
Václav Huleš rovněž upřesnil čas nehody.
"Ze zastávky Jakobiho jsem vyjížděl ve 23.25 a tak za minutu se to stalo. Proto jsem se divil, že policie uvedla čas o hodinu dřív. U pozdějšího výslechu jsem na to upozornil a policisté přiznali, že udělali chybu."
Evě Jánošové to prý bylo hned divné, protože pár hodin po nehodě tvrdila policistům, že s manželem mluvila kolem třiadvacáté hodiny. "A oni, že jsem se musela splést, když se manžel zabil půl hodiny předtím," říkala paní Jánošová. "Tak jsem přece jen měla pravdu."
Příbramský spoluhráč Šmejkal vysadil Jánoše u jeho vozu zaparkovaného u čerpací stanice Aral v Malé Chuchli večer kolem půl desáté.
"Jednoduše se někde zdržel, protože měl spoustu kamarádů. Ale v těch jedenáct mi říkal, Evičko, už jedu. Slyšela jsem, jak startuje motor. A že prý se ještě ozve, až se bude blížit k domovu," upřesnila Eva Jánošová, která zároveň vyloučila, že by její manžel havaroval úmyslně.
