A kdybyste měl říct, který z těch dvou postů vám víc vyhovuje?
Rád útočím, takže mi asi víc sedí to, co hraju v Udine. Jenže v reprezentaci si nemůžete vybírat. Jsem hlavně rád, že v ní jsem, ať už kdekoliv.
Vy ale rád útočíte i z obrany, že?
Ze své levé strany vyjíždíte celkem často dopředu. Teď ale příliš nepočítám, že bych v Nizozemsku moc vyjížděl dopředu. Každý ví, jak mají silné útočníky. Proto se budu raději držet vzadu a snažit se je uhlídat. Hnát se dopředu, to by se nemuselo vyplatit. Víc si asi zaútočím až ve středu doma proti Rakušanům. Celé mužstvo bude v tom zápase útočit víc.
Musíte se v obraně hlídat, abyste z ní nevybíhal?
Trochu jo. Je těžké se přeorientovat.
V čem je to nejtěžší?
Chvíli trvá, než se vůbec v obraně rozkoukám. Třeba když hrajeme ofsajd-systém, musím u toho víc přemýšlet než kluci, kteří vzadu nastupují pravidelně. Pořád se po nich jedním okem dívám, abych se vzadu nezapomněl a nebylo pak zle.
To asi není zrovna příjemné.
Ale čím hraji v nároďáku v obraně častěji, tím víc cítím, jak se pořád zdokonaluji.
