Ve středu hrajete kvalifikaci se Slovenskem. Cítíte nůž na krku?
Takový pocit jsem měl spíš na podzim před zápasem se Slovinskem. Ani teď to sice není jednoduchá situace, ale rozhodně to nepovažuju za poslední šanci. Máme přece kvalitnější tým než Slovinsko nebo Slovensko.
Tak proč z vás nejde strach? Proč soupeři přestali mít z Česka respekt?
Upřímně: poslední výsledky ani nepotvrzují, že by z nás respekt cítit měli. Dřív tu hráli Nedvěd, Poborský, Šmicer, Galásek, Koller... Ta jména měla zvuk. Nástupci kvalitní jsou, ale chce to čas, aby si to sedlo.
Nepovažujete za hanbu sbírat body jen díky defenzivě?
To ne! My jsme čtyřikrát z pěti zápasů nedostali gól, což je výborné. Ale uznávám, že je potřeba i útočit. Jen body bránit, to se nevyplatí.
Jak to změníte?
Být aktivnější dopředu, dávat útočníkům rychlé přihrávky do nohy. Ne vzduchem jako v sobotu. To jsme se při rozehrávce chovali alibisticky.
Fanoušci pak spílali trenérovi. Pískali a křičeli: Rada ven!
Na hřišti jsme přece my, hráči. Vůči trenérovi mě to strašně mrzí. Postavil to nejlepší, co měl k dispozici. Chápu, že lidi chtěli vidět víc, ale jestli fandit takhle, tak radši vůbec.
Všichni byli zvyklí, že body získáváte hezkým fotbalem, tleskalo se vám. Teď se i na remízu natrápíte.
Fanoušci brali automaticky, že se postoupí z každé kvalifikace, možná jsme je příliš namlsali. Doba byla jiná, teď musíme dřít o každý bod, o každý metr. V posledních zápasech se ani do šancí nedostáváme. Víc bojujeme, než hrajeme.
Není vám proto líto, že si pohledný fotbal zahrajete jen v AC Milán?
Tam je všechno na kombinaci postavené. Kaká, Ronaldinho, Pato, Pirlo, Beckham jsou extratřída. V reprezentaci to teď prostě ideální není.
Takže Česko nezapomnělo hrát atraktivní kombinační fotbal?
Věřím, že ne. Jen musíme na hřišti prodat kvalitu, která v nás je.
