Útočník Daučík, jehož slavný táta Ferdinand za války hrával za Slavii a později trénoval Barcelonu, se stal začátkem 60. let součástí dynastie Realu. Přetěžká konkurence ho pustila jen k pár gólům. Střídat se tehdy ještě nesmělo a přednost logicky dostávali pánové Di Stéfano, Puskás a Gento.
Urostlý Čechoslovák se s tím nesmířil. Nelíbilo se mu, jak s ním zacházejí. „Vyprávěl mi, že měl nastavenou smlouvu podle odehraných zápasů a nastřílených gólů. Když hrozilo, že si platově polepší nebo dostane prémie, tak prostě nehrál. Kvůli tomu se obul do prezidenta Santiaga Bernabeu,“ líčí slovenský novinář Mojmír Staško, který napsal knihu o tátovi Ferdinandovi.
Táta Daučík byl ve Španělsku ikonou, syn Janko (nebo Yanko, chcete-li) na velkou slávu nedosáhl. Částečně kvůli tomu, že se postavil prezidentovi Realu. Odešel po dvou sezonách a dvaceti odehraných zápasech. Velký boss Bernabeu se postaral, aby se Daučík vytratil ze scény.
Angažmá dostal až v trudné Melille, pár kilometrů od Maroka. Vlastně to byla povinná vojenská služba, které se fotbalisté z velkých klubů obvykle dokázali přes známosti vyhnout. Daučík musel. Spal na cimře se třiceti vojáky a ráno chodil na tréninky.
Real Madrid - PlzeňSledujte v úterý od 21.00 online. |
Československá (konkrétně tedy slovenská) stopa v nejslavnějším klubu je velmi skromná. Bohem nadaný Peter Dubovský strávil v Realu po revoluci taky jen dvě sezony.
Daučík mohl dokázat víc. Doplatil na slovutné rivaly a vlastní výbušnou povahu. „Kdybych sklopil uši, byl bych v Realu dalších pět let. Možná i víc,“ přiznal po letech.
Bylo mu sedm, když na loďce přejížděl řeku Moravu a utíkal do Rakouska. Rodiče se v osmačtyřicátém rozhodli, že se čtyřmi dětmi emigrují. Usadili se ve Španělsku. „Janko byl noblesní pán, požitkář. Mluvil krásnou měkkou slovenštinou,“ vybaví si Staško.
První Čechoslovák v Realu zemřel loni v květnu. Pár dní poté vyšla kniha o jeho otci.
