Jeden hraje, druhý léčí. Člověk může být, čím chce, říkají bratři ze Slavie

  7:28
Dubaj (Od našeho zpravodaje) - Nebydlí spolu na pokoji. Jeden na druhého nevolá jménem, ale přezdívkou. A každý má jinou roli: zatímco mladší se potí na hřišti, starší pečuje o hráče jako fyzioterapeut. Fotbalová Slavia má v týmu netypickou bratrskou dvojici: Jana a Václava Sýkorovy.

KDE TO BOLÍ, BRÁCHO? Jan Sýkora v péči svého bratra Václava na soustředění Slavie v Dubaji. | foto: SK Slavia Praha

S fotbalem to původně zkoušeli oba. Zatímco Jan patří do reprezentace, Václav to dotáhl do divize, výš už ne. Že by si teď, na slávistickém soustředění v Dubaji, chtěl aspoň sem tam kopnout s bráchovými spoluhráči? Aby si ověřil, jestli obstojí?

„To mě ani moc neláká. Kopačky mám s sebou jen kvůli výběhu při tréninku,“ tvrdí. „Žádné velké ambice nemám, hraju už jen rekreačně a mám registračku v béčku Klatov, v I. B. třídě. Ale není moc šance stíhat zápasy, kryjí se s těmi slávistickými.“

Kolem těch se teď točí jeho pracovní život. I když na střední škole chodil do sportovní třídy třeba s Vladimírem Daridou nebo hokejistou Jakubem Jeřábkem, před kariérou sportovce dostala nakonec přednost péče o zdraví pacientů. A ti jsou teď převážně fotbaloví.

„Ale brácha byl dobrý,“ přesvědčuje mladší Jan. „Rychlý, běhavý, asi jsme trochu podobné typy. On dával i hodně gólů, ale časem neměl tolik času na trénink, neměl ve fotbale takové ambice. Pořád je dobrý, má to v noze, ale teď už jen na takové to zakopání.“

Jak by to vypadalo opačně? Byl by Honza dobrý fyzioterapeut?
Václav: Já myslím, že jo, protože dobře vnímá svoje tělo. To je základ. Ví, co jak funguje, zná mechanismy, uvědomuje si, co se s tělem děje během tréninku i zápasu. Syky by byl dobrý fyzioterapeut.

Pardon, Syky?
Václav: Říkám mu tak, někdy taky Sejčku, brácho. Honzo? To moc ne.
Jan: Odmala mi říkají přezdívkou všichni na fotbale, přebral to i brácha a dokonce i rodiče. Já mu taky neříkám Vašku, ale brácho.
Václav: Na gymplu jsem byl Syky i já. Takže když tak teď volají na bráchu, někdy se otočím.

Tak zpátky k fyzioterapii.
Jan: Je to tak, že když mě něco trápí, řeknu bráchovi, jak to vnímám, kde mě to bolí, od čeho by to mohlo být. On pak dá ten odborný pohled na věc. Někdy se shodneme, někdy ne. Nebývá to tak, že bych jen přišel a řekl: Tak, tady mě máš, a řekni, co mi je. Když není člověk blbý, tak si dá do spojitosti, kde ho co kdy tahalo a uvědomí si, že to může být příčina.

Bráchové, nebo jmenovci?

Bratři Sýkorové nejsou ve Slavii jediní dva se shodným příjmením. Kromě nich jsou v týmu třeba tři Černí: trenér gólmanů Radek a masérské duo Jan a Jakub. Že by také bratři, když navíc pracují na stejné pozici? Kdepak, jen jmenovci.

Podobnou zajímavost najdete i v brankářském týmu. Novou posilou je Ondřej Kolář, o místo s ním bojuje Přemysl Kovář a trenérem brankářů je Štěpán Kolář. Aby toho nebylo málo, přestup gólmana Koláře řešil jeho hráčský agent: Viktor Kolář. Ale ani tady příbuzenské vztahy nenajdete.

Ne každý fotbalista asi umí takhle přemýšlet, že?
Václav: To je fakt. Někteří kluci přijdou, řeknou: Tady mě to bolí a potřebuju, abys s tím něco udělal. Je to o celkovém vnímání těla.

A taky asi pomáhá, že brácha se vám otevře víc než někdo jiný.
Václav: Otevřenost by měla být ve vztahu fyzioterapeut-hráč základ. Ale je fakt, že jsme si ještě trochu bližší.
Jan: Já si hlavně uvědomuju, že bolest není příčina, ale až následek. To když víte, tak si zpětně projedete trénink, uvědomíte si, kdy jste dělal jaký pohyb. Já to pak můžu říct bráchovi a probereme to spolu.

V poslední době jste kvůli vašim zraněním podobné věci probírali asi častěji než byste chtěli, ne?
Jan: Jak se to vezme. Byl jsem zraněný, to mě mrzí, ale zase bylo fajn, že jsem v tu chvíli měl vedle sebe bráchu. Byl bych radši zdravý, ale je dobře, že když se něco dělo, mohl jsem se obrátit na něj. Nebojím se mu říct v uvozovkách hloupost, kterou bych třeba před jiným fyzioterapeutem neřekl. Bál bych se, že mi řekne, že hledám problém někde, kde není. Brácha si nikdy nebude myslet, že se vymlouvám.

Václav chtěl být ale původně zubař, ne?
Václav: Myslel jsem si to (úsměv). Ale vlastně jsem pořádně nevěděl. Byl jsem na gymplu, s několika kamarády jsme chtěli jít na lékařskou fakultu, to se povedlo. Ale u zubařiny jsem brzy zjistil, že to nebude ono. Uvědomil jsem si, že nechci být zavřený celý den v jedné místnosti a osm hodin koukat do pusy. Během druhého ročníku jsem si podal přihlášku na fyzioterapii.

Co vás na ní zaujalo?
Václav: Vždycky mě zajímalo lidské tělo a to, jak funguje. Ať už základní nebo energetické a jiné principy. Proto jsem z fakulty odešel a vrhl se na fyzioterapii. V principu platí, že v životě může člověk být tím, čím chce. A já jsem teď spokojený.

Bráchu studium nelákalo?
Jan: Já jsem u nás v rodině nebyl ten chytřejší (smích).
Václav: Řekl bych to jinak: vždycky od vás někdo v životě něco očekává. Ode mě se čekalo, že budu pilný, že budu studovat. Syky od pěti let kopal do míče, tak se čekalo, že z něj bude fotbalista.
Jan: Ale pozor, na základce jsem měl pořád samé jedničky, i na střední mi to šlo - až do doby, kdy začalo být těžké to skloubit s fotbalem. Rodiče samozřejmě nechtěli, abych byl blbej, jen jsme ty hranice měli nastavené každý jinak. Mně mnohem víc směřovali k fotbalu, bráchu ke studiu. Ale zase ne jen k tomu, měli jsme plno koníčků.

Třeba?
Jan: Vyrůstali jsme na vesnici, takže jsme dělali všechno možné. Chodili jsme do hasičského sboru, vedle ve vesnici do skauta, v Klatovech jsme se učili hrát na harmoniku. Co bychom dělali sami doma? Vesnice o 200 obyvatelích, z toho jen pár dětí... Snažili se nás k něčemu vést.

TITUL JE NÁŠ. Bratři Jan a Václav Sýkorové s pohárem pro mistra ligy.

Nebyli by naštvaní, kdyby Václav školu nedodělal?
Václav: Potom už nám nechávali volnost. Do páté třídy na základce jsem to dostával s plnou parádou, ale pak už jsem byl tak vycepovaný, že jsem se dokázal uhlídat sám. Nikdy pak neříkali, že musím studovat, já jsem to tak chtěl.

Když vás pak viděli společně slavit titul se Slavií, asi byli dojatí, ne?
Jan: Musel byste se zeptat jich. Ale asi jo. Bylo to o to lepší, že jsme se ve Slavii sešli chvíli předtím, než se titul povedlo udělat.

Kdo má zásluhu na tom, že jste v Edenu oba?
Jan: Já jsem dobrý fotbalista, tak mě Slavia koupila (smích). Brácha je dobrý fyzioterapeut, tak ho přivedli taky. Když se hledal na tuhle pozici nový člověk, věděli o něm, protože předtím pracoval na klinice Endala, kam někteří kluci chodili. Ptali se mě na něj a já říkal jen to, ať si to ověří sami. Že se sem dostal, je jen jeho zásluha. Já jsem se za něj nepřimlouval, ani bych to nikdy neudělal.

Václave, věděl jste hned, že kývnete?
Václav: Nevěděl. Měl jsem stanovené podmínky, za kterých bych byl rád, aby to fungovalo. Domluvili jsme se, že se sejdeme a po několika dalších schůzkách i po domluvě s trenéry to nakonec dopadlo.

Co rozhodlo, že jste nabídku vzal?
Václav: Od loňského ledna jsem si přál po roce a půl na klinice změnit prostředí. Bylo to jen přání, ale za měsíc a půl se mi ozval tehdejší slávistický kondiční trenér Pavel Čvančara. Byl jsem rád, změnu jsem potřeboval, aby mě to zase někam posunulo. Člověk by měl měnit prostředí, aby nasál něco nového.
Jan: Na klinice měl brácha jasně dané, co bude. U fotbalového týmu se může vyvíjet, pořád sem chodí noví lidi, poznává nové věci. Prostředí se proměňuje, ta práce je variabilní a dá se uchopit z různých směrů.
Václav: Je to tak. Tady je prostředí živější a pořád se něco hýbe. To je pro mě dobře, nestojím na místě a nejedu rutinu. Je to příjemnější. Navíc k fotbalu mám blízko, znám ty návyky. Vím, jak funguje kolektiv, že když je dobrý - jako tady - tak člověk chodí do práce rád. Jsme kolegové, ale zároveň kamarádi, co spolu tráví volný čas. Jsme si blízko i věkově. Kdyby tu byla nějaká přísná hierarchie, pracovalo by se asi jinak.

Nenapadlo vás, že byste na soustředění byli spolu na pokoji?
Jan: Mě to napadlo. Ale musí být nějaká hranice. Brácha je fyzioterapeut, já hráč, to se musí oddělit, i když jsme rodina. Jsou určité meze, které by se neměly překračovat.
Václav: S tím souhlasím. Jde i o to, jak to vnímají ostatní hráči a všeho moc škodí. To platí i pro bratříčkování.
Jan: Ale je jasné, že poznámky stejně slyšíme pořád. Je to takové to klasické popichování: Hele, bráška už je zase na stole... To k tomu patří, všechno je to v legraci.

EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko
Mužstvo Z V R P S B
1. AC Sparta PrahaSparta 25 20 3 2 57:20 63
2. SK Slavia PrahaSlavia 25 19 5 1 53:17 62
3. FC Viktoria PlzeňPlzeň 25 17 3 5 61:29 54
4. 1. FC SlováckoSlovácko 25 11 6 8 34:29 39
5. FC Baník OstravaOstrava 25 11 4 10 34:28 37
6. FK Mladá BoleslavMl. Boleslav 25 10 6 9 42:39 36
7. SK Sigma OlomoucOlomouc 25 9 6 10 34:34 33
8. FK TepliceTeplice 25 8 8 9 26:29 32
9. FC Slovan LiberecLiberec 25 8 8 9 35:39 32
10. FK JablonecJablonec 25 6 10 9 32:38 28
11. Bohemians Praha 1905Bohemians 25 6 10 9 22:33 28
12. FC Hradec KrálovéHradec Kr. 25 6 9 10 27:35 27
13. FK PardubicePardubice 25 6 5 14 23:36 23
14. FC ZlínZlín 25 4 8 13 30:54 20
15. MFK KarvináKarviná 25 5 4 16 25:47 19
16. SK Dynamo České BudějoviceČ. Budějovice 25 5 3 17 26:54 18

1. až 6. tým postupuje do skupiny o titul, 7. až 10. tým bude bojovat v play off o Evropu a 11. až 16. tým se utká ve skupině o záchranu.

  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Česko - Arménie 2:1, fotbalisté prohrávali, výhru trefil střídající Chorý

26. března 2024  18:48,  aktualizováno  21:57

Druhý zápas, druhé vítězství. Čeští fotbalisté pod trenérem Ivanem Haškem opět prohrávali, ale...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zázrak, Haaland mluví! Jsou lepší než my, řekl o Češích. Nory na tiskovce zaskočil

21. března 2024  14:04

Oslo (Od našeho zpravodaje) Na rozdíl od kouče Stäleho Solbakkena, který přítomné norské novináře z dálky s úsměvem zdravil, se...

Skončím, až mě fotbal přestane bavit nebo až mi to nepůjde, říká Messi

28. března 2024  15:50

Fotbal na nejvyšší úrovní hraje dvacátým rokem, za necelé tři měsíce mu bude sedmatřicet. Tak jak...

Rada může trénovat dál. Odvolací komise projedná jeho případ za tři týdny

28. března 2024  12:54

Nebuďte překvapení, až v pátečním utkání 20. kola druhé ligy mezi Jihlavou a Duklou uvidíte na...

Bavil se jen naoko. Richarlison otevřeně o depresích: Psycholog mi zachránil život

28. března 2024  12:48

Možná si ještě vybavíte, jak na fotbalovém šampionátu v Kataru bavil sebe i fanoušky. Dařilo se mu,...

Klidně vyjdu před fanoušky. Olomoucký předseda o prodeji majetku i Gajdovi

28. března 2024

Premium Fotbalová Olomouc už sedm let hledá silného majitele. Aktuálně jsou sice rozběhnutá jednání s...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...