„Nikdo nemůže říct, že by hráči nebojovali, že by do toho nešli naplno. Minimálně na jaře určitě ne,“ říká Jan Staněk, ředitel FC Vysočina.
S hrozbou pádu do druhé ligy si jihlavský tým pohrával už několik posledních let. V předchozí sezoně ho zachránilo pouze o jediný gól lepší skóre ve vzájemných zápasech s Hradcem Králové.
„Je potřeba se na to dívat realisticky. Jestli Jihlava měla mít ambice stále se zlepšovat. Každý klub má někde svůj strop,“ říká Staněk. „Samozřejmě ho můžete jednorázově prorazit. Ale bohužel, takové štěstí jsme neměli.“
Jihlavští fanoušci tak museli zapomenout na hřejivá slova o tom, že se na Vysočině bude bojovat o evropské poháry.
„Možná to byla naše chyba, že jsme v minulosti mluvili o věcech, které byly až moc optimistické,“ připustil Staněk. „Nebyly to však velkohubé řeči. Vycházelo to ze srdce, byly to sny a přání. Ale lidi to moc navnadilo, uvěřili v ten sen. A teď jsou naštvaní, cítí se podvedení, že to nedopadlo.“
Podle Staňka je úspěchem, že se na Vysočině šest let v kuse hrála nejvyšší domácí soutěž.
„Navíc v jedné sezoně byla Jihlava osmá. To je obrovský úspěch, na klub, který nikdy předtím první ligu nehrál,“ připomíná skromnou historii fotbalu na Vysočině. „Co by za to v Hradci Králové dali, kdyby hráli šest let v řadě nejvyšší soutěž. Hradec stále pendluje mezi první a druhou ligou. A to je město dvakrát větší než Jihlava,“ zmiňuje Staněk.
Sestup z elitní společnosti bere ředitel jihlavského klubu jako šanci. „Když budeme hrát druhou ligu a budeme vyhrávat, zájem o nás bude možná paradoxně větší než v první lize. Každý chce vidět vítězství,“ předpokládá.
Na druhou stranu se dá očekávat, že teď bude ještě složitější shánět finance. „Je to i o tom, aby si město a kraj řekly, jestli vůbec mají zájem, aby tady sport na vrcholové úrovni byl. Jedna věc je něco si přát, myšlenku podporovat. A druhá skutečně pro to něco dělat,“ vzkázal.
Staňka mrzí, že Jihlava v krátké době přišla o dvě nejvíce sledované nejvyšší domácí soutěže - měsíc před fotbalovou Vysočinou spadla hokejová Dukla.
Problém je podle něj obdobný: malý zájem sponzorů. „Vyjma PSJ a na něj navázaných sponzorů není v Jihlavě nikdo schopný nám dát více než milion korun. Máme partnera z Velkého Meziříčí, který tuto částku překoná, ale jinak je to v kraji špatné,“ říká otevřeně. „Naštěstí máme spoustu menších partnerů, kterým jsme strašně vděční a bez kterých by to nešlo.“
Co však ředitele jihlavského fotbalového klubu zaráží, je fakt, že na tom o moc lépe finančně není ani hokejová Dukla.
„Má stejný problém. Přitom jsem si myslel, že když postoupí do extraligy, bude tu obrovský boom a podaří se jim partnery sehnat,“ podivuje se Staněk. „I když tady boom byl, minimálně co se návštěvnosti týče, tak ekonomicky se to moc neprojevilo. Vyjma toho, že vybrali více na vstupném.“
Klíčoví jsou tak partneři, kteří jsou do klubu ochotní investovat v řádu statisíc korun ročně. „Bezpochyby je to komplikované. Je zde spousta zahraničních firem, kde lidé nemají zase takovou motivaci se o to prát. Nejsou tady ti, kteří rozhodují,“ všímá si Staněk.
Peníze na sport? Je špatná doba
Přílivu financí do sportu podle Staňka nenahrává ani aktuální situace na trhu práce. „Je špatná doba. Firmy řeší problémy se zaměstnanci, kteří teď mají výrazně vyšší požadavky, protože vědí, že jich je málo. Chtějí přidat hodně peněz,“ popisuje Staněk. „Také už jsem zaslechl názor, že kdyby měli dát peníze do sportu a nepřidat lidem, tak ti je sežerou.“
Firmy podle Staňka mají problém se identifikovat se sportovním klubem. „Asi nechtějí být vidět, přitom by na to měli být hrdí.“
Vedení FC Vysočina také bojuje s nedostatkem lidí, kteří by měli peníze do klubu přinášet. „Na marketingové sféry máme jednoho člověka. Já se mu snažím pomáhat, ale to nejsou věci, které bych měl dělat,“ připouští.
„Budeme do toho muset sáhnout. Doteď se vše soustředilo na to, abychom se zachránili, veškeré úsilí šlo do sportovní části klubu. Teď to budeme muset upravit. Začít budovat značku,“ myslí si. „Tak, aby sponzoři byli hrdí, že podporují klub. A ne aby nám ve firmách pomalu ani neotevřeli dveře, když za nimi přijdeme,“ dodává Staněk.
