Devadesát minut nerozhodlo, 1:1. Prodloužení se nehrálo a penalty se protahovaly: pět sérií, v nichž uspěla stejná pětice jako ve finále 1976 v Bělehradě, nestačí. Šestá, sedmá, osmá... Kope Ján Kozák, proměňuje. Až devátá penalta Jozefa Barmoše je vítězná!
Bronz pro Československo, domácí Itálie bez medaile = dosud poslední slovenská stopa v historii mistrovství Evropy. „Když teď sleduju Marka Hamšíka v Neapoli a vidím stejný stadion, vždycky ve mně ožijí vzpomínky,“ říká dvaašedesátiletý Kozák o turnaji v roce 1980.
Jen klidně vzpomínejte.
Dvě skupiny po čtyřech, hráli jsme s Německem, Holanďany a Řeky. Ty jsme přehráli jasně, s Nizozemskem remíza, ale ten nešťastný gól od Rummeniggeho... Finále hrál tehdy jen vítěz skupiny, druhý o bronz. Jak dal Jurkemik proti Itálii gól po Panenkově rohu, bylo to překrásné. Ale zbylo na nás jen třetí místo.
Pouze třetí místo?
Předtím v Bělehradě první, teď třetí, takže to byl ústup, neúspěch. Tak to lidé vnímali, protože dost hráčů ze zlatého kádru zůstalo. Jenže vidíte, trvalo šestatřicet let, než se tam slovenský fotbal vrátil. Takový je někdy život. Šestatřicet let...
Co tedy postup pro Slovensko znamená?
Hráčům dokola říkám: Jste generace, která hrála na mistrovství světa a na mistrovství Evropy. To je pro malé Slovensko výjimečné. Kdo ví, jestli se někdy zopakuje, aby se během šesti let dvakrát postoupilo na vrcholnou akci. Před další kvalifikací bude zapotřebí obměnit kádr, hodně hráčům je přes třicet. Tohle je vrchol současné slovenské generace.
Co jsou vaše trumfy?
Zkušenost, týmovost, dobrá organizace hry. Mužstvo vyzrálo, je zkušené a drží dlouho pohromadě. Má kvalitu, sílu i sebevědomí. Možná neumí pravidelně vyhrávat, ale dokáže potrápit každého.
V kvalifikaci jste porazili Španělsko, mistry Evropy, a teď v přípravě mistry světa z Německa.
Příprava samozřejmě potěší, ale závěry z ní nedělám. Ovšem zápas se Španělskem nám pomohl hodně - a totéž na Ukrajině. Vstup do kvalifikace byl velmi dobrý, koneckonců jako u vás. Tam hráči uvěřili, že když se udělá dobrá parta a klíčové osobnosti jsou v pořádku, dá se hrát i se silnějšími soupeři. A vlastně jsem uvěřil i já, protože jsem neměl tolik zkušeností na reprezentační úrovni.
Trenér slovenských fotbalistů Ján Kozák po příjezdu do hotelu ve Vichy.
Jak důležitý je Hamšík?
Marek dozrává fotbalově i lidsky. Kolektiv ho respektuje, on pro něj dělá maximum. Spolu se Škrtelem klíčová osobnost. Jeho vystupování je jiné než dřív, víc se otevřel. I jeho pozice v Neapoli je jiná. Ale to znáte od svých hráčů - když se jim daří v klubu, přenáší si pohodu i do reprezentace.
Musel jste nějak zasáhnout i vy?
Když jsem přišel k mužstvu, bylo to zvláštní. Stále se konfrontovalo, kdo je lepší - Hamšík, Škrtel... Další hráči Kucka, Pekarík, Ďurica byli nedocenění. I Weiss je šikovný. Snažil jsem se vysvětlit všem, že musí být TÝM. Mám dobrý pocit z toho, že se vytvořila parta, která si vyhoví na hřišti i mimo ně.
V týmu máte i hráče z české ligy. Je to bonus?
Ano, protože Plzeň hraje dlouhodobě dobře a pravidelně se dostává do pohárů. Matúš Kozáčik nás na Ukrajině nebo proti Španělsku podržel. Z Patrika Hrošovského roste skutečně kvalitní hráč. Na svůj věk skvěle čte hru a je silný na míči. U Michala Ďuriše škoda zranění, snad mu forma vydrží. Každé mužstvo potřebuje hráče, který umí dát gól. Greguš z Jablonce je spolehlivý.
Pomocníci z české ligyJak vidí trenér Kozák kvarteto krajánků ● Matúš Kozáčik „Nebylo to jednoduché rozhodnutí: Ján Mucha byl jasnou jedničkou a měl spoustu zkušeností. Ale dal jsem Matúšovi šanci a on se jí chopil. Podržel nás proti Španělsku i na Ukrajině, dobrým výkonem a kvalitou nikoho do branky nepustil.“ ● Patrik Hrošovský „Na svůj věk dobře čte hru, je tam, kde má být, je silný na míči a má dobrou rozehrávku. Mohl by mít ještě trochu lepší defenzivní činnost, ale to už by asi hrál jinde. Tlačí se do základní sestavy.“ ● Ján Greguš „Spolehlivý hráč. Vždy, když nastoupil, tak jsem s ním byl spokojený. Ale s ohledem na konkurenci to má těžké.“ ● Michal Ďuriš „Škoda jarního zranění, přibrzdilo ho! Byl rozjetý, dával góly i v reprezentaci. Věřím, že bude stoprocentně fit, že mu střelecká forma vydrží a bude dál platný.“ |
Jak si vlastně stojí slovenská liga proti české?
Jste před námi. U vás se dodržela pravidla hry. Když se řeklo, že musí být stadiony, osvětlení, vyhřívané trávníky, tak to bylo. U nás ne, všechno se oddalovalo. Když nebudou stadiony a dvě tři mužstva v pohárech, těžko se ligový fotbal posune. Na jednu stranu sice dostávají šanci mladí hráči, ale ti rychle odcházejí do ciziny, čímž utíkají i peníze. A když nemáte stadiony, tak vám ani třetí předkolo poháru nedovolí hrát. Je to těžké a zamotané. Myslím si, že čistě po sportovní stránce by i československá liga byla přínosem, ale to by u nás musely být stadiony a tři čtyři kvalitní týmy.
Jaké Čechy byste bral do týmu?
Nad tím nepřemýšlím.
Tak jinak: kdyby bylo Československo...
Kdyby bylo spolu, měli bychom opět silné mužstvo.
Co spolupráce Hamšík - Rosický?
To si umím představit. A k nim Kucka, co? Fíha! To by byla hodně zajímavá trojice v záloze.
Kam by to dotáhla?
Rozhodně by to byla velká síla, protože taky máte šikovné hráče.
A teď vážně - postoupí Slovensko i Česko ze skupiny?
Mají na to oba.
Jak hodnotíte kolegu Pavla Vrbu?
Slovensko ho nastartovalo. Je to přímý chlap, odvedl kus práce, byl úspěšný v Plzni a je i teď u reprezentace. Dal šanci méně známým hráčům a uspěl.
Vy jste se s rolí reprezentačního trenéra sžil hned?
V životě jsem si dával reálné cíle, za kterými jsem se snažil jít. Když jsem začal hrát druhou ligu, chtěl jsem být ligový hráč, později reprezentant. Stejně tak trenér: chtěl jsem získat titul, zkusit Ligu mistrů. Roky utíkaly a už jsem cítil, že na reprezentaci nedosáhnu.
Bral jste to jako křivdu?
To ne. Ale získal jsem titul, postoupil s Košicemi do základní skupiny Ligy mistrů, tak co dál? Měl jsem věk i zkušenosti, ale reprezentace pořád nic. Už jsem s ní ani nepočítal.
Ján Kozák
Neuškodil jste si ale sám? Svojí pověstí, výroky. Vystartoval jste na českého trenéra Františka Komňackého, měl konflikt s Přemyslem Bičovským.
Uškodil jsem si, ale každý jsme jiný. Teď už se na to dívám jinýma očima. Komňacký, Bičovský... Přišli do cizího prostředí, nezorientovali se, vyjadřovali se nevhodně, na což jsem reagoval. Udělal jsem hodně chyb, ze kterých žila média, ublížil jsem si. To se vrátit nedá.
Takže dozrál i trenér?
Reprezentaci nemůže dělat člověk bez zkušeností. Je to zodpovědnost. Musíte projít určitými situacemi, zažít stres. Na některé věci už se dívám s nadhledem. Jsem spokojený.
Co pro vás bylo při angažmá u reprezentace vůbec nejtěžší?
Osobně jsem hráče neznal, ale dostal jsem šanci, nechtěl jsem zklamat, tak jsem se do toho zahryzl. Hodně mi pomohl syn (Ján Kozák junior), který byl na mistrovství světa 2010. Řekl mi, že to jsou nejen dobří fotbalisti, ale i lidé, což veřejnost nevnímala. Jánko sice povídal nerad, ale něco jsem z něj dostal.
Na Euru narazíte na Anglii, Rusko a Wales. Co téhle skupině říkáte?
Anglie je top favorit. Má rychlé, dynamické hráče, kterým bude jednou patřit budoucnost. Ale jsou mladí, uvidíme, co s jejich psychikou udělá tlak. Rusko je nevyzpytatelné. Když jsem viděl los, myslel jsem si, že Wales by se dal. Ale teď...
Je podceňovaný?
Ano, a hodně. Gareth Bale je rozdílový hráč, mají chalany v Arsenalu, Liverpoolu, Leicesteru. Navíc hrají srdcem.
Na co se těšíte před Eurem?
Sám si neumím představit, jaké to bude: stadiony, celková organizace, všude fanoušci.
Bude po Francii nač vzpomínat?
Na to je třeba být úspěšný. Jen tehdy se můžete ohlížet zpátky.
A úspěch je?
Porveme se o postup ze skupiny. A dál se může stát cokoli.
