„Událo se to velmi rychle, v prosinci jsem tam byl na týdenní zkoušce a na konci ledna už jsem přestupoval. Byl to velký skok a šok, ale jsem rád, že se to povedlo,“ pochvaluje si v rozhovoru pro MF DNES.
Jaké byly začátky v Anglii?
Ty jsou asi vždycky těžké. Zničehonic jsem musel všechno změnit a opustit to, co jsem měl tady. Bral jsem to jako novou výzvu. První dva týdny byly hodně náročné, než jsem si na všechno zvykl. Poprvé doma jsem byl až v dubnu, mezitím za mnou byli rodiče, to bylo fajn.
Jak jste si poradil s angličtinou?
Základy má člověk ze školy, tím vyřešíte své potřeby, ale když si s někým chcete promluvit, je zpočátku problém. Ale každý s vámi prohodí nějaké slovo a tím se naučíte. Teď už v jazyce nevidím problém.
Jak v Manchesteru žijete?
Bydlíme v domě u rodiny fanoušků Manchesteru United, která spolupracuje s klubem. Je to do patnácti minut jízdy od tréninkového centra. Spolu se mnou tam jsou stejně starý brankář Alex Fojtíček z Prešova a jeden italský obránce. Pro začátek je to skvělé, máme komfort, jako bychom byli doma. Když večer přijdete, máte uvařenou večeři, pomůžou vám vyprat prádlo. A výborný je Alex, to je teď asi nejlepší kamarád, kterého v Manchesteru mám.
Nyní už jste se vším spokojený?
Není na co si stěžovat. Tréninkové zázemí je na jiné úrovni než tady, i když třeba české top kluby jako Sparta a Slavia se tomu můžou za pár let přiblížit. Každý den je trénink, takže děláte, co vás baví, zároveň poznáváte novou krajinu, učíte se novou řeč.
Jak úspěšný půlrok za sebou máte?
Trénuju s týmem do osmnácti let. Snažil jsem se ukázat to nejlepší, co umím. Každý den jsem tvrdě trénoval, šance přišla a myslím, že jsem ji dostatečně využil. Odchytal jsem slušnou porci zápasů, včetně turnajů jich za ten půlrok bylo minimálně patnáct. Jsme tam čtyři gólmani, konkurence je dobrá. Kromě mě a Alexe Fojtíčka ještě dva Angličané. Získali jsme titul severní části, což se Manchesteru dlouho nepodařilo. Až v celkovém finále s jižním vítězem Chelsea jsme prohráli 0:3. Na naše zápasy chodilo celkem dost lidí, kolem tisícovky, někdy dva tisíce.
Už jste nahlédl i do vyšší kategorie do 23 let?
Občas s nimi trénuji a odehrál jsem za ně jeden zápas proti Evertonu. Byl to pro mě další zážitek. Hrálo se na Old Trafford, komu se to v mém věku podaří? Škoda, že jsme nevyhráli, zápas skončil 2:2.
Jak se může vaše angažmá dál vyvíjet?
Čeká mě kategorie U23, kde samozřejmě chci zabojovat o post jedničky a udržet si jej. Když všechno půjde, jak má, chtěl bych za rok zkusit nějaké hostování v nižších anglických soutěžích – ve třetí, čtvrté lize. Takový je běžný postup.
Snil jste o takovém přestupu v už tak útlém věku?
Asi každý se chce dostat do velkého klubu. Že se mi to podařilo tak brzy, za to jsem jenom rád, i když jsem s tím vůbec nepočítal.
Nemrzí vás, že jste se vůbec nepodíval do áčka Slovácka?
To je těžká otázka. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale nemrzí mě to, vzhledem k možnosti takové zkušenosti. Zároveň kolik brankářů chytá českou ligu v osmnácti letech? A pak taky nic není uzavřené, uvidíme, co dalšího mi kariéra přinese. Třeba si někdy za Slovácko ligu zachytám. Teď mi jde hlavně o to, abych každý den udělal něco pro své zlepšení.
Jak moc těžíte v Manchesteru z vaší kvalitní hry nohama, za kterou jste často chválený?
Když jsem v sedmi osmi letech začal chytat, trenér Michal Beran po nás vyžadoval takový styl, aby gólman fungoval jako určité libero. Hodně mu vděčím za to, že hru nohama zvládám a je to moje určitá přednost. Rozdíl oproti ostatním je v tom opravdu poznat.
V hráčské agentuře Sport Invest se o vás stará Luděk Mikloško, který v Anglii chytal jedenáct let za West Ham United a Queens Park Rangers. Čerpáte i z jeho brankářských zkušeností?
Občas mu pošlu video ze zápasu. Říká mi pak, co zlepšit. Zkušenosti má obrovské a je vidět, že v celé Anglii je jeho jméno vzhledem k úspěšné kariéře pojmem.
Jak trávíte léto?
Máme šestitýdenní volno, 2. července nám začíná příprava. Jsem s rodinou, půl roku jsem ji víceméně neviděl. Plus si plním studijní povinnosti, které nejsou zrovna jednoduché. Navíc teď dělám autoškolu, v Anglii jsem si na ni netroufl, provoz je tam o poznání horší, do toho ještě ten volant na druhé straně...
Jak zvládáte studium na dálku?
Ze Střední odborné školy ekonomické ve Starém Městě, kde studuji sportovní management, mi posílají materiály do Anglie. Teď musím zvládnout nějaké testy, abych prošel do posledního ročníku. Na dálku je to těžší. Když máte denně jeden dva tréninky, je náročné se pak i přes únavu přinutit k tomu sednout, ale škola je důležitá, fotbalová kariéra není zrovna dlouhá, co potom? Maturita je základ.
Nad studiem v Anglii jste nepřemýšlel?
To ani ne. V klubu je pravidlem jen to, že všichni zahraniční hráči do 18 let chodí do jazykové školy.
Na prvním tréninku s áčkem Kováře vítal Mourinho Talentovaný brankář Jan Kovář v dresu Manchesteru United. Kdo je Matěj Kovář? Tímto titulkem se deník Manchester Evening News podivil nad tím, když se tehdy ještě sedmnáctiletý gólman z Uherského Hradiště poprvé objevil na tréninku áčka Manchesteru United. Bylo to v pátek 6. dubna. Den před vypjatým městským derby proti Manchesteru City. „S osmnáctkou jsme právě šli na náš předzápasový trénink, když dorazil trenér brankářů áčka. Říkal, že třetí gólman Joel Pereira se necítí dobře a dvojka Sergio Romero je zraněný, pro jejich předzápasový trénink tak potřeboval brankáře a vybral si mě,“ vzpomíná Kovář. Byl v tom i velký kus štěstí. Běžně by áčko sáhlo po některém ze čtyř gólmanů týmu do 23 let, ten ale hrál utkání právě v ten den. „Když trenér řekl, že mám jít s ním, tak to na mě všechno dolehlo. Proběhlo mi hlavou, že ještě před chvílí jsem byl v Hradišti a teď mě čeká trénink s áčkem Manchesteru,“ popisuje mladík své pocity. Za chvíli už Kovář stál na trávníku po boku hvězd jako Paul Pogba, Romelu Lukaku, Antonio Valencia či Alexis Sánchez. „Při rozcvičce ve mně asi nervozita byla, ale postupem času, když se s hráči bavíte, rychle zjistíte, že jsou to normální lidi jako my. Žádné nafoukané hvězdy, jak by si někdo třeba mohl myslet,“ zaujalo jej. Trénink přímo sledoval hlavní kouč José Mourinho. „Potkal jsem ho, když jsem vcházel na tréninkové hřiště. Podal mi hned ruku a popřál mi hodně štěstí, za to jsem byl rád, že jsem s ním vůbec mohl mluvit,“ vypichuje Kovář cenné setkání. „Hráči mi taky hodně pomohli, hned se dali do řeči. První gólman David de Gea se mě cestou na rozcvičku vyptával na základní věci, neznal mě. Při rozcvičce se pak se mnou bavil záložník Nemanja Matič. Když jsem mu řekl, že jsem z České republiky, začal na mě mluvit slovensky, protože hrál v Košicích, to bylo příjemné.“ Od trenéra brankářů pak slyšel chválu. A další zkušenost může přijít brzy – dosavadní Kovářův kouč v týmu do 18 let Kieran McKenna se totiž má posunout na jednoho z Mourinhových asistentů... |
