Jan Kliment, třiadvacet let, Bröndby Kodaň, nováček a největší překvapení v kádru na blížící se kvalifikační zápasy proti Německu a v Severním Irsku.
„Týden před nominací mi volal asistent Koubek. Že mě přijede do Dánska sledovat. A pak se uvidí,“ líčil Kliment.
A viděl jste se v nominaci. Jaké to bylo?
Už to bylo trochu avizované, takže tak velké překvapení to pro mě zase úplně nebylo. Ale je to skvělý pocit. Po dvou letech zase můžu reprezentovat, navíc v áčku.
Před dvěma lety jste se na poslední chvíli dostal do kádru jedenadvacítky pro mistrovství Evropy. A na něm oslnil způsobem, že vás z Jihlavy koupil Stuttgart. Tam jste sice takřka vůbec nehrál a loni šel hostovat do Bröndby. Nechtěl jste se vrátit do bundesligy, když do ní Stuttgart letos postoupil?
Bylo to složité rozhodování. Pomohlo mi, že jsem měl pohovor s trenérem, který mi říkal, že není dobré každý rok měnit klub. Dal jsem na něj a to mi pomohlo. Jsem rád, že jsem zůstal.
Jan Klimentnarozen: 1. září 1993 V letošní sezoně dal v sedmi zápasech dánské ligy tři góly, v útoku nastupuje se známým finským reprezentantem Pukkim. Byl vyhlášen nejlepším hráčem ligy za měsíc července. |
Alexander Zorniger si vás přivedl do Stuttgartu, pak do Bröndby. Jak je pro vás důležitý?
Přirostl mi k srdci, snad i já jemu. Povídá mi, že dokud mě bude kopat do zadku a říkat, co dělám špatně, tak to bude dobrý. Až přestane, tak to bude signál, abych šel pryč.
Čím to, že si vás tak oblíbil?
Je to trenér, který dá šanci každému. Jestli hrajete za reprezentaci nebo ne. Jestli jste dáte za sezonu patnáct gólů nebo jeden. Prostě hraje ten, kdo má nejlepší formu.
Jak jste ho přesvědčil?
Vyšla mi příprava, pak jsem chytil začátek sezony a šlape to.
Jaká je dánská liga?
Podobná české, není tak důrazná jako bundesliga. Navíc jsem v týmu, který v tabulce hraje nahoře, většinu zápasu držíme míč, máme šance.
Stuttgart, bundesliga, to vás neláká?
Když jsem loni odešel, počítalo se s tím, že se po roce vrátím zpátky. Ale v Německu to není jednoduché. Pro některé jste jen číslo a těch čísel je tam hodně. Co jsem ze Stuttgartu pryč, tak tam zůstali asi tři čtyři kluci, jinak je mužstvo nové.
Po zkušenostech v prvním roce ve Stuttgartu, kdy jste nenastupoval, udělal byste něco jinak? Zvolil byste po Euru jedenadvacítek jinou cestu?
Hodně se mě na to lidi ptají, ale neměnil bych. Jsem spokojený, jak to všechno proběhlo. Mělo to tak být.
Jaký je život v Dánsku?
Dánštinu moc nechytám, ale naštěstí tam všichni mluví anglicky, takže není problém. A město se mi líbí, Kodaň je krásná. Bydlím v centru, mám radši místo, kde se něco děje. A na stadion to nemám daleko.
Teď jste blízko debutu v národním mužstvu. Cítíte se na to?
Chtěl bych něco odehrát, ale nijak extra se tím nestresuju, neupínám se k tomu. Když to vyjde, bylo by to hezké.
A zrovna Německo, tak trochu váš osud?
To jo, máte pravdu. Před dvěma lety jsme s jedenadvacítkou proti Němcům hráli a kvůli remíze s nimi nepostoupili do semifinále. Zato já přestoupil do Stuttgartu. Teď můžu hrát poprvé za národní mužstvo a zase proti Němcům. Všichni víme, že to bude hodně těžké. Němci jsou supertřída. Samá velká jména. Ale starosti si z nich nedělám. Neleknu se, když mě tam trenér pošle.
Máte mezi Němci někoho, kdo je vaším vzorem?
To bych neřekl. Ale Özil nebo Kroos, to jsou hvězdy, na které se každý těší.
