Těžko uvěřit, kde všude za fotbalovou Plzní cestoval. Istanbul, Barcelona, Milán, Manchester, Gelsenkirchen, Petrohrad, Tallinn, Kodaň, Tel Aviv, Ázerbájdžán, Kypr...
Sám tvrdí, že z venkovních pohárových zápasů vynechal jediný. V létě 2012 pozdě zažádal o vízum, takže chyběl v gruzínském Tbilisi, kde se hrálo předkolo Evropské ligy proti Rustavi.
„Jinak jsem byl všude. Kdybyste chtěl, dokázal bych spočítat i kilometry. Doma si archivuju všechny letenky,“ hlásí na tréninkovém kempu ve Španělsku.
I ten pětikilometrový kopec od moře z Benidormu vyšlapal, aby mohl hráče pozdravit na tréninku. Žádný autobus, žádný taxík, pěkně po svých. A po tréninku zpátky.
Ve čtyřiasedmdesáti, to je výkon, panečku.
„Jeho nadšení mě nepřestává překvapovat,“ říká záložník Daniel Kolář, který se jménem KALINA na zádech nastoupil před dvěma lety do ligového utkání proti Bohemians.
Pamatujete charitativní akci Plzeňští hrdinové, při níž fotbalová Viktoria vzdala hold jedenácti osobnostem kraje? Jan Kalina byl jednou z nich a „svůj“ dres s číslem 26 si schovává jako nejvzácnější relikvii.
Pochází z Mostecka a do Plzně se přistěhoval v roce 1980. Chodil na zápasy, statečně snášel sestupy z ligy a doufal, že bude líp. Na to, že jednou zažije poháry, pochopitelně vůbec nemyslel. A najednou je má, každý rok. „Letenky do Bělehradu jsou objednané. Už se nemůžu dočkat,“ hlásí s úsměvem.
Jakmile se vrátí ze Španělska, zamíří na Evropskou ligu do Srbska. Jak známo, hraje se hned příští čtvrtek. Musíte být trpěliví a nechat Jana Kalinu vyprávět samotného.
Od loňska trpí výraznou hluchotou a ani naslouchátko příliš nepomáhá. Taky má zhuntovaná kolena, protože ještě do pětašedesáti hrával malou kopanou na tvrdém povrchu. Samozřejmě přes bolest. O tom, že má kardiostimulátor, se zmíní jen tak mimoděk: „Pro mě je důležité hlavně to, jak se má moje manželka a moje Viktoria.“
Manželka, bývalá brankářka v házené, má radši teplo, moře, termální lázně, zatímco Jan Kalina je fanoušek cestovatel. „Aspoň mi manželka uvěří, že nechodím za Španělkami,“ chechtal se při focení s plzeňským týmem.
„Přiznávám, není to levný koníček, ale já nepiju, nekouřím, zato šetřím a na stará kolena si dělám radost. Fandím Plzni a jsem spokojený za každé její vítězství, za každý zápas, který je odbojovaný srdcem. Pan Limberský, pan Hubník, pan Kolář, pan brankář Kozáčik... To jsou moji hrdinové.“ To oni zase říkají o něm.