„Beru roky, jak přicházejí. Nemám zdravotní problémy a necítím se hůř, než když mi bylo třeba třicet,“ srovnává Jeřábek.
Přesto: věnujete se poctivěji strečinku nebo regeneraci?
To už nějakou dobu. Starám se o sebe. Po tréninku ještě zůstávám, válcuju se, protahuju. I večer doma. Když je člověku 25, tohle neřeší, ale nyní už je to nezbytné.
Kdysi jste mi říkal, že si vedle fotbalu občas jdete zahrát i tenis. Platí to ještě?
Teď spíš badminton. Mezi Vánocemi jsem taky párkrát hrál hokej. Ale není to nic pravidelného.
Pořád si držíte vysokou výkonnost. Do kdy byste ještě chtěl hrát na téhle úrovni?
Neumím dopředu říct, že skončím za jeden, dva nebo tři roky. Spíš si myslím, že se dostaví nový pocit, že už nejsem na hřišti tak platný. Přijde to samo.
Ideální by bylo kariéru završit v první lize s Pardubicemi, že?
To by byla dobrá tečka, kdyby se nám povedlo postoupit. Pak bych to mohl zabalit s klidem. (úsměv)
Kluby z nejvyšší soutěže už kolem vás v minulosti kroužily. I když prvoligové angažmá nedopadlo, nikdy jsem z vás neměl dojem, že byste kvůli tomu nějak zahořkl. Mýlím se?
V době, kdy se o tom jednalo, jsem to v hlavě měl. Ale nebyla moc šance to nějak ovlivnit. Těžko říct, zda bych si vůbec polepšil; nelituju, že jsem zůstal tady. První ligu bych si chtěl zkusit, ale když to nevyjde, tak se z toho nezhroutím.
Případný odchod už je pro vás definitivně uzavřená věc?
To jo, takové přestupy se už nedělají. O tom moc neuvažuju, manažeři se orientují na mladší hráče.
Pod Vinicí působíte od roku 2006, kdy tehdejší Tesla, vedená trenérem Kopeckým, hrála divizi. Potkal jste se ještě na trávníku s pozdějším koučem A-týmu Martinem Svědíkem?
On tuším trénoval béčko a občas za něj na hřišti zaskakoval, takže ne. Ale předtím, ještě v Prachovicích, jsem ho zažil jako protihráče.
Připomenete, kdo tedy tvořil osu Kopeckého mužstva?
V brance byl Martin Shejbal, v obraně Tomáš Prorok, v útoku Roman Hudec. Pak tam byl Vlasta Voženílek, kluci Horákovi (Jan a Tomáš), David Klement, Jarda Brož, Jindra Koblížek, Lukáš Hlava... kdo ještě...
Co útočník David Petrus, už kopal za „áčko“?
Jo, s Davidem jsme do týmu přišli stejně. Je to dávno. Moc z těch kluků už ani nehraje.
V průběhu let jste vyzkoušel řadu postů. Krajní, ofenzivní i defenzivní záložník, příležitostně také útočník a stoper. Sedí vám nejvíc role štítu, který hrajete teď?
V posledních sezonách určitě. Dřív mě to v záloze táhlo víc dopředu, ale tohle je pro mě momentálně nejideálnější post.
Vedle technického jste vždycky byl i poměrně řízný hráč. Hlídáte si teď víc karty? Pamatuji si, jak jste pod koučem Haškem měl osm žlutých jen za podzim...
To je možné, po té sezoně jsem jich měl celkově asi jedenáct. Míval jsem s tím problémy, ale v zápase nejde moc váhat nad nějakým zákrokem. Spíš jsem schytal další za řeči, zakopnutí balonu a podobně. Toho se teď snažím vyvarovat, i zbytečných faulů. Naštěstí se mi to docela daří, letos mám zatím jen tři.
