Výhra v zatím posledním utkání Synot ligy zajistila FC Vysočina příjemnější pohled na tabulku. Od sestupového místa mají nyní jihlavští fotbalisté čtyřbodový odstup a před sebou zápas s pražskou Duklou.
„Víme, že nás nečeká nic lehkého, ale já si myslím, že můžeme zvládnout i tenhle zápas,“ přesvědčuje brankářská jednička jihlavského týmu Jan Hanuš.
Po vítězství v domácím souboji s olomouckou Sigmou musí být nálada v kabině asi hodně dobrá, co říkáte?
Samozřejmě, jenže ten zápas už je pryč a my se soustředíme na Duklu.
Na podzim jste s ní v Jihlavě uhráli nerozhodný výsledek 2:2. Bral byste ho případně i teď v Praze?
To záleží na tom, jak se bude zápas vyvíjet. My každopádně jedeme na Duklu s tím, že chceme bodovat. A já myslím, že máme na čem stavět.
Pojďme se ještě na chvilku vrátit o týden zpátky. Vy jste se do branky doma postavil na jaře poprvé. Jak jste se cítil?
Hlavně jsem se těšil. To moje zranění bylo nepříjemné, tak jsem byl rád, že už je to zase všechno v pohodě a že můžu znovu chytat.
Ve zmiňovaném utkání jste nejprve prohrávali, ale nakonec se povedl parádní obrat a tři body zůstaly v Jihlavě. Byl jste v závěru zápasu hodně nervózní?
Ne, žádné obavy jsem neměl. Ono to ani nejde, protože to bych určitě udělal nějakou chybu. (směje se) Soustředil jsem se hlavně na sebe a žádný další obrat už jsem si nepřipouštěl. Samozřejmě by bylo pro všechny příjemnější, kdybychom vedli 3:1, ale i tak jsme to nakonec zvládli.
Pořád je však před vámi ještě spousta zápasů...
Ano, přesně jich je deset. Každopádně nám to vítězství dodalo větší klid. Víme, že když teď zvládneme domácí zápasy, tak se můžeme posunout výš, než je 14. místo. A já nahoru rozhodně chci, chci mít víc bodů. A samozřejmě nejen já, my všichni v klubu.
V době, kdy jste léčil zranění pánevní kosti, za vás v brance zaskakoval kolega Matej Rakovan. Co jste říkal jeho výkonu?
Zvládl to naprosto výborně. Ale to já jsem věděl hned, že nebude vůbec žádný problém, že zachytá dobře. Jen je škoda, že jsme nezískali nějaký bod na Slovácku. I když to samozřejmě nebyla jeho chyba, tam jsme selhali v zakončování šancí.
Však z toho byl taky trenér Hipp po utkání pořádně smutný. Mimochodem, jinak působí při zápasech většinou hodně emotivně, energicky. Je takový i v tréninku?
Ano, on všechno prožívá, motivuje nás, koučuje, žije s týmem. A to vnímám rozhodně pozitivně. Je na nás náročný, ale umí situaci i odlehčit. Každopádně atmosféra je velmi dobrá a já věřím, že to tak bude pokračovat dál.
Takže vám tenhle typ trenéra vyhovuje?
Na to se nedá úplně jednoznačně odpovědět, každý trenér má něco, nějakou svoji metodu. Ale k vaší otázce - mám rád, když trenér komunikuje, když dokáže odlehčit atmosféru. A to v tomhle případě platí.
Jak vy osobně prožíváte poslední hodiny před utkáním? Máte nějaký zaběhnutý rituál, který neměníte?
Dopoledne před zápasem máme vždycky rozcvičku, zahrajeme si nohejbálek, dostaneme se do pohody. Začali jsme s tím v době, kdy v Jihlavě ještě chytal Bláža (Jaromír Blažek - pozn. red.). A teď v tom pokračujeme, protože je to fajn.
A to je všechno, co dodržujete?
Nějaké věci, které dělám plus minus před každým zápasem, mám, ale jaké, to si nechám pro sebe. (usmívá se)
Říkáte plus minus, to znamená, že se ale nehroutíte, když náhodu na něco z toho zapomenete. Nebo ano?
Ne, to určitě ne. Důležité je, abych hlavně nezapomněl kopačky a rukavice. A jelikož to se zatím nikdy nestalo, tak jsem v klidu. (směje se).
