„Co se týče výsledků, tak je to určitě moje nejlepší fáze kariéry. Opravdu si toto období užívám a jsem vděčný za každý zápas. Na druhou stranu ale moc dobře vím, jak je všechno pomíjivé a hned to může být zase jinak,“ říká uvážlivě brankář FK Jablonec Jan Hanuš.
O pomíjivosti totiž ví zkušený 32letý gólman své. Pouť k současné stálé pozici mezi tyčemi totiž pro něj byla pořádně trnitá. Do Jablonce přišel před třemi lety z Jihlavy, kde měl neotřesitelnou pozici, a o post gólmanského lídra se chtěl rvát i v severočeském klubu. Jenže realita byla úplně jiná. Místo v brance si dál pevně držel Vlastimil Hrubý a Hanuš se musel smířit s rolí věčného náhradníka. Premiérový ligový start za Jablonec si připsal až po roce a půl, po 47 zápasech, které proseděl jen na lavičce.
„Když jsem přišel do Jablonce před tím rokem a půl, tak moje představa byla trošku jiná. Myslel jsem si, že si ligový zápas zachytám o trochu dřív, ale musím to vzít tak, jak to je. Každý má svoji cestu, já se v tomhle nevzdávám a uvidím, co bude dál,“ říkal tehdy Hanuš.
 |
Dál to však bylo stejné. Na sklonku sezony 2018/19 si připsal ještě jeden start a minulý ročník mu napsal stejný scénář – zase jen dva duely v závěru soutěže, ale do prvního z nich naskočil až z lavičky za zraněného Hrubého po půlhodině hry. A letošní sezona začala pro něho tradičně, tedy v roli náhradníka, když si připsal při vynucené absenci Hrubého jeden start v září a podílel se na výhře 2:0 nad Ostravou.
„Za tu dlouhou dobu čekání jsem se musel v hodně věcech já sám změnit, hodně jsem se toho naučil a víc poznal i sám sebe, což je důležité. Život staví do cesty překážky a ty musíme zvládnout, abychom se někam posunuli. A to nejen ve fotbale,“ vyprávěl Jan Hanuš. „Pak je jen na vás, jak se s tím poperete. Trénujete, makáte naplno, ale ten výsledek nepřichází, ale musíte to prostě zvládnout a pracovat ještě víc.“
Práci s vlastní psychikou začal brát Hanuš hodně vážně, čerpal z odborné literatury, motivačních knih, zhruba před čtvrt rokem také oslovil známého sportovního psychologa Mariana Jelínka a začal s ním spolupracovat. „Když dva a tři čtvrtě roku v podstatě nechytáte, tak hlava se trápí, řeší, proč se tak děje. Tohle všechno mi rozšířilo obzory a snažím se být lepší verzí sebe,“ vyprávěl Hanuš. „Všechno zlé je pro něco dobré a i díky té předchozí situaci jsem si uvědomil, jak moc mám ten fotbal vlastně rád. Když jsem byl malý, tak jsem si ho zamiloval. Když ho pak ale začnete hrát na profesionální úrovni, tak kvůli všem věcem okolo zapomenete na to podstatné, proč jste ho začali hrát,“ popsal Hanuš.
Vedle píle na trénincích nebo psychologické přípravy ale potřebuje fotbalový brankář samozřejmě i trochu štěstí. „Vlasta Hrubý měl problémy se zády, tak v derby v Liberci přišla řada na mě. Musíte žít s tím, že ta šance prostě jednou přijde a hlavně na ni musíte být připravený,“ tvrdí Hanuš, který připravený byl a veze se s Jabloncem na veleúspěšné vlně.
Po devítizápasové šňůře bez porážky ale nyní stojí před jabloneckými fotbalisty v čele s gólmanem Hanušem nejtěžší možný prvoligový test: v neděli nastoupí ve šlágru 17. kola v Edenu proti Slavii. Bitva prvního s druhým, dvou týmů s nejlepší aktuální formou, bude tím pravým vrcholem oficiální podzimní části sezony.
„Ve Slavii jsem vyrůstal, chytá se mi tam dobře a moc se těším, bude to velmi zajímavý zápas. K síle Slavie samozřejmě máme respekt, ale i my hrajeme dobře, formu máme, může to dopadnout jakkoliv. Určitě chceme být maximálně připravení a po těch devadesáti minutách si říct, že jsme odvedli dobrou práci,“ konstatoval rodák z Chlumce nad Cidlinou Hanuš, jenž přišel do Slavie v patnácti letech, v jejím dresu v létě 2009 zažil prvoligový debut i dvojzápas o Ligu mistrů s Tiraspolem.
Celkem odchytal Jan Hanuš v první české lize 129 zápasů - sedm za Slavii, pět za Hradec Králové, 103 za Jihlavu, během tří let v Jablonci pouhých 14 a dohromady udržel čisté konto ve 26 případech. Udrží si v Jablonci dlouze vyčekanou pozici jedničky i ve druhé polovině sezony?
