Umí se Vítězslav Lavička rozčílit?
Ale to víte, že se dokáže rozčílit.
A jak to vypadá?
Pravdou je, že to není typ trenéra, ve kterém vybuchnou saze. S dotyčným si to vyřídí okamžitě, ale není důležité začít hned křičet a být sprostý. Nespokojenost jde dát najevo i bez toho.
Takže umí být rázný, ale žádný křik?
Přesně tak... Když se mu něco nelíbí, tak to dokáže dát najevo velmi rázně, ale ne sprostě.
Trenérský štáb ve Spartě je teď hodně klidný. Podobně jako Vítězslav Lavička působíte vy i další asistent Václav Jílek. Je to tak?
Ani já nejsem typ trenéra, který by na hráče křičel. Myslím, že je lepší v klidu říct, co se mi líbí nebo nelíbí. Nemusím u toho rozbíjet dveře nebo rozkopávat kýbl s vodou. Hráč se z toho dokáže poučit.
Proti loňskému ročníku je to rozdíl, protože u týmu byli bouřliváci Jaroslav Hřebík a Martin Hašek.
To nedokážu posoudit, protože jako trenér jsem s nimi nikdy nespolupracoval. Ale Jarda Hřebík je tím známý.
Nemůže být někdy přehnaný křik ke škodě?
Z vlastní zkušenosti vím, že občas bylo kontraproduktivní, když na mě křiknul trenér nebo starší spoluhráč. Nejsem zastáncem toho, aby trenéři byli na hráče tak důrazní. Neznám nikoho, komu by přidalo, když ho někdo pucuje.
Ale co když je zapotřebí k hráčům o poločase důrazně promluvit. Kdo to dělá, když jste všichni takoví kliďasové?
Hlavní slovo má Víťa. Ale samozřejmě vždycky přijde za mnou a Vencou Jílkem a zeptá se na naše poznatky a postřehy. Srovná si myšlenky a jde za hráči... Ale nám při tom dává prostor také.
RozhovorTrenér Lavička po skončení přípravy  |
Pohádali jste se někdy?
Nepohádali.
Opravdu?
Nemyslím, že by byl v tom uplynulém půlroce nějaký zásadní problém. Občas jen maličkosti. Víťa je totiž perfekcionista. Když třeba na tréninku chybí jedna barva rozlišovacích triček, tak ho to dokáže naštvat. Stačí, že se podívá takovým svým pohledem. To už pak všichni víme, že je zle. Ale abychom se v realizačním týmu pohádali, to se ještě nestalo.
Jaký je to člověk?
Nešetří slovy prosím a děkuju. Prostě nešetří slušnou formou. Tohle na něm mám rád, protože já jsem taky ze staré školy. Spousta lidí by si z něj měla vzít v tomto směru příklad.
A jaký je trenér?
Zažil jsem spoustu trenérů a většina z nich trénovala jinak než Víťa. Takže teď vím, že kdybych byl ještě hráč, tak bych pod ním moc rád působil. Dá šanci každému, všichni u něj jsou na stejné startovní čáře, nedělá rozdíly, pracuje profesionálně, komunikuje s hráči...
Líbí se vám jeho styl trénování?
Líbí se mi, že každý hráč dostává stejnou šanci. Líbí se mi, že s hráči mluví úplně o všem. Líbí se mi, že je demokratický... Navíc máme hodně společného, co se týče chování. Jako hráč jsem třeba ocenil, když trenér pozdravil všechny, ne jen šest starších kluků.
Učíte se od něj?
Je o deset let dál než já. Má za sebou jako trenér kvalitní zápasy, zatímco já takovou šanci ještě neměl. Takže ano, učím se od něj.
