„Góly dávat umím. Je to jen o tom, jak jsem zdravý, jak pracuju, jak jsem rozběhaný. Když rozběhaný nejsem, jsem týmu houby platný,“ tvrdí útočník, který atakuje své maximum v české lize. V ročníku 2010/11 skóroval za skláře sedmkrát a vysloužil si angažmá ve Spartě.
Tehdy ovšem byla jeho pozice na hřišti jiná. „Tenkrát jsem hrál záložníka. Od doby, co mě trenér Kozel vysunul v Dukle do útoku, jsem za půlsezonu měl čtyři góly a sedm asistencí. V zápase s Jabloncem jsem byl u pěti gólů. V útoku se cítím dobře,“ užívá si 32letý navrátilec z Polska. „Mám už přece jen nějaký věk, už mi to neběhá tolik jako třeba tomu prckovi Lojzovi Hyčkovi nebo Páťovi Žitnému; oni mají 20 kilo a můžou běhat do druhého dne. Zato já už to cítím, nějaké kilíčko jsem nabral.“
I proto hraje malinko jinak než dřív. „Snažím se to uhrát chytrostí a díky soubojům. Vpředu si můžu trochu odfrknout, kdežto v záloze musíte jezdit nahoru dolů; tam bych se zbytečně vybíjel fyzicky.“
Střeleckou explozi zažil Mareš na Slovensku, za Ružomberok nasázel v lize 14 gólů, za slavný Slovan Bratislava 12, ale jen za podzim! „A za polský Lubin jsem pak měl sedm branek po půlce.“
Všechny letošní góly teplického válečníka přinesly zisk; 5 gólů = 8 bodů. Přitom nejdřív sbíral spíš karty, žluté i jednu červenou. „Některé byly zbytečné, jiné za nic, ale já hraju fotbal pořád naplno. Proti Bohemce s námi rozhodčí Lerch mluvil, žádná arogance, pak to na hřišti vypadá jinak,“ pochválil arbitra.
Mareš udeřil už v 1. kole v Příbrami. Pak pětkrát nic. „Což jako útočník cítíte. Ale už mám něco odkopáno, v kariéře jsem to zažil a nenechal jsem se rozhodit. Pracoval jsem pro tým a věděl, že to přijde. Teď to padá a snad bude i dál,“ přeje si. „Samozřejmě díky tomu mám větší sebevědomí, euforie je hezká. A doufám, že se brzy prosadí i Kuba Řezníček, skvěle pro nás pracuje.“
Příchod Řezníčka z belgického Lokerenu mu prospěl. Teplice změnily rozestavení na dva útočníky a Mareš má víc prostoru. „Pomohlo mi to. Nejsme extra fotbalisti, ale makáme.“
Marešův přínos není jen v gólech. „Už na prvním tréninku jsem viděl, že sem přinesl jiný vítr, jiného ducha, vítěznou mentalitu, to jsme potřebovali,“ vnímá kouč Stanislav Hejkal. „Ale nedokázali jsme to využít, nebyl nikdo k němu. Pokoušel jsem se tam dát Kubu Horu, který pak odešel do Slavie, dvakrát jsem měl připraveného Nazarova, dvakrát se zranil těsně před zápasem. Až Řezníček to splňuje. Ty souboje omlátí, z toho vypadnou odražené balony pro Mareše, on ty góly dává.“
A to i v době, kdy není v pořádku. „Do zápasu s Bohemkou jsem nešel stoprocentně fit, jen jsme to radši nikde nezmiňovali. Chtěl jsem klukům pomoct, ale ke konci jsem už tahal nohy.“ A tak ke konci použil hlavu a zařídil třetí vítězství Teplic.
Skláři udrželi sérii a nulu i s obranou v troskáchI s rozbitou obranou fotbalové Teplice opravují své postavení v tabulce. Bohemians 1905 přetlačili 1:0 a po pátém zápase bez porážky se vyhoupli už na 9. místo, přitom nedávno byli poslední. „Jako trenéra mě tahle výhra strašně, strašně a ještě jednou strašně těší,“ odfoukl si teplický kouč Stanislav Hejkal po pátečním úspěchu, který 10 minut před koncem zařídil útočník Jakub Mareš. „Jarní domácí porážka s Bohemians odstartovala veškeré naše problémy v závěru sezony, což jsme si dobře pamatovali, takže jsme začali nervózně. Na lepší hru Bohemky v 1. půli jsme reagovali, že jsme se zatáhli do bloku a znemožnili jsme jejím kreativním hráčům, aby se dostali k míči.“ Sklářům, kteří zítra v poháru hostí Třinec, chyběli krajní bek Vondrášek a zraněný stoper Jeřábek; toho zastoupil kapitán Ljevakovič jen šest minut, než odstoupil. „Měl potíže s kolenem, ale že mu odejde sval, s tím jsem nepočítal,“ doznal Hejkal. Do stoperské trojice tak stáhl Rusa Paradina: „Chtěl jsem to zkusit kvůli Jeřábkovu dlouhodobému zranění kolena, jen jsem nečekal, že k tomu dojde tak brzo. Ale vyšlo to.“ |
