Černé časy týmu i Mareše měly stejné trvání, navrátilec z Polska naposledy skóroval v Opavě zkraje října, tehdejší výhra Teplic byla na dva měsíce poslední. Až do soboty.
„Tlačil jsem to tam, chtěl jsem za každou cenu dát gól, ale nebylo mi souzeno,“ posteskl si vousáč Mareš po Zlínu. „Jednu šanci mi vykopávali z brány. Nezáleží, kdo dá gól, když máme extrémně důležité tři body. Ale já ho dát chtěl, jsem útočník, od toho tam jsem. Škoda pro mě.“
Proti Zlínu nastoupil po boku druhého Jakuba, Řezníčka. Což nebylo až tak samozřejmé. „Poslední zápasy jsem totiž hrál trošku jinou pozici, nehráli jsme na dva klasické útočníky, ale byl jsem trošku pod Řízkem. Teď jsem šel zpátky k němu nahoru, abychom hru na špatném terénu zjednodušili a míče nakopávali. Soustředili jsme se na to, že nějaká šance přijde, přišlo jich docela dost, mohli jsme dát čtyři pět gólů.“
Jeho parťák Řezníček jeden vsítil, Marešovi nepomohl ani návrat k různobarevným kopačkám; jednu měl růžovou, druhou žlutou.
„Měl jsem bolesti, nikde jsem to neventiloval a neřekl jsem to ani trenérovi, protože zraněných už máme dost,“ uvedl Mareš. „Večer před zápasem jsem nemohl chodit, tak jsem si vzal staré boty, ve kterých mě to tolik nebolí. A nebolelo.“
Po nervózním úvodu se Teplice rozparádily. „Nás odšpuntovala jedna dobrá akce, Řízek dal tyč, od té doby jsme převzali otěže zápasu a byli jsme lepší. Pramenily z toho tutovky, škoda, že je neproměňujeme. Dva góly jsme dali naposledy doma s Mladou Boleslaví, to už je dlouho.“ Bylo to v půlce září.
Druhý, vítězný zásah zařídil mladík Jan Knapík. Spolu se střídajícím Matějem Radostou jedna z ústředních postav zápasu. „Radosta šel na 2. poločas a větral to tam, Knápa to výborně odbránil, a navíc dal třešničku, že přeskočil břevno a dal gól,“ zmínil Mareš velevýskok teenagera a jeho hlavičku. „Gólů ze standardek moc nedáváme, proto je důležitý, dneska jsme měli výšku.“
Vítězstvím Teplice udržely Zlín za sebou a přiblížily se střední skupině. „Čekání na výhru bylo dlouhé, spadlo to ze mě, to muselo být slyšet. Sráží nás individuální chyby, tentokrát jsme to odehráli bez velké minely.“ Zpříjemnit si zimní přestávku zkusí Teplice v posledním podzimním kole v Plzni. „Nikde není psáno, že tam nemůžeme něco uhrát,“ nevzdává se Mareš předem.
Hejkal: Výhra je veliká úleva Teplický kouč Stanislav Hejkal gestikuluje během utkání s Ostravou. Aby splnili vnitřní plán pro ligový podzim, musí fotbalisté Teplic nachytat v neděli Plzeň. „Teď máme 22 bodů, náš interní plán je třiadvacet. Uvidíme, jestli to splníme,“ dumá trenér teplických sklářů Stanislav Hejkal. „Už máme za sebou dvakrát Ostravu, Slavii, Mladou Boleslav, budeme mít i Plzeň. Na jaře nás čeká ještě Sparta venku, ale potom už většinou soupeři, kteří jsou kolem nás. Máme jasný cíl být v prostřední ligové skupině, chceme se tam dostat za každou cenu,“ velí. Sobotní výhra 2:1 nad Zlínem pomohla, byla první po dvou měsících. Posunula Teplice na 11. místo, dva body za prostřední skupinu. „Utkání bylo psychicky náročné, protože jsme ho nutně potřebovali zvládnout. Jet pak do Plzně s vědomím, že musíme získat tři body, to by bylo hodně složité.“ Na Stínadlech skláři zvítězili dokonce poprvé od 27. října, kdy porazili Bohemians 1905. „Oproti domácím zápasům s Budějovicemi, Karvinou i Ostravou jsme už v 1. půli měli tři vyložené šance, po přestávce další. Jen mě mrzí, že to musí být nervózní až do konce. Místo toho, abychom zvýšili na dva nebo tři nula, jsou to pořád nervy,“ odfoukl si kouč sklářů. Teplice stále patří mezi nejhorší týmy na domácím hřišti, na Stínadlech získaly 13 bodů z možných 27. „Proto je vítězství nad Zlínem veliká úleva, to nebudu zakrývat. Od léta jdeme cestou přestavby, přivedli jsme nové hráče a potřebujeme, aby si to sedlo. Kabinu máme zdravou, to je všechno v pořádku, některé výkony venku byly velmi dobré, potřebovali jsme výsledek.“ Přišel. A přijde i další? Skláři pro svůj interní plán potřebují ve své letošní prvoligové derniéře na hřišti plzeňské Viktorie uloupit alespoň bod. |
