Na Liberec má Jakub Hromada dobré vzpomínky. Právě tady totiž na podzim 2016 ještě v dresu Plzně vstřelil svůj první - a zatím jediný - ligový gól. A byl výstavní: trefil se zpoza šestnáctky přesně do šibenice.
Slávista Hromada musí na operaci a mimo hru bude další tři měsíce |
„Kopali jsme roh, odražený balon se dostal ke mně, já jsem si ho celkem blbě zpracoval do strany, ale zavřel jsem oči a práskl to na bránu,“ zavzpomínal slovenský fotbalista na libereckém stadionu U Nisy. „Věřím, že na to teď navážu a že se mi bude střelecky dařit, i když to není úplně moje úloha. Jsem rád, že jsem v Liberci a věřím tomu, že mě čeká pěkných pět měsíců.“
Liberecký trenér Hoftych s vámi prý mluvil už na začátku prosince a vaše pozitivní reakce ho přesvědčila, aby o vás klub usiloval. Proč právě Liberec?
Přiznám se, že jsem byl připravený i na variantu, že budu muset přijmout to, co se naskytne. Po takovém dlouhém zranění si člověk samozřejmě nemůže vybírat. Jakmile se tedy trenér Hoftych ozval a slyšel jsem o zájmu Liberce, hned jsem si řekl, že by to pro mě mohla být správná volba.
Mluvil jste o Liberci i se slávistickým trenérem Trpišovským a sportovním ředitelem Nezmarem, kteří dříve působili U Nisy?
Určitě, a nejen s nimi. Bavil jsem se i s kluky ze Slavie, kteří prošli Libercem, a všichni mi říkali, že nemám vůbec o ničem přemýšlet, že to pro mě je nejlepší krok. I to mě utvrdilo v rozhodnutí.
Potočný zatím zůstává U NisyFotbalisté Liberce se v pondělí ráno sešli k prvnímu tréninku zimní přípravy. První dva dny musí vzít zavděk umělou trávou U Nisy, už zítra však odletí na kondiční soustředění na Kypr. Kromě Oscara, kterého si stáhla Slavia z hostování, zatím tým trénuje ve složení, v jakém hrál na podzim. „Chceme kádr udržet pohromadě, což se nám celkem daří,“ řekl sportovní ředitel Zdeněk Koukal. „K jednomu či dvěma odchodům ještě může dojít. Na základě toho bychom pak zapracovali na příchodech.“ Pokud jde o možné ztráty, nejvíce se skloňuje jméno nejlepšího podzimního střelce týmu Romana Potočného, o kterého projevil zájem ostravský Baník, či kapitána Radima Breiteho. „Oba k nám však nastoupili do zimní přípravy,“ upozornil Koukal. Na Kypr s týmem poletí i slovenský záložník Jakub Hromada, který bude na jaře U Nisy hostovat ze Slavie, a také nadějný bosenský útočník Imad Rondič. Ten je zatím v Liberci na testech rovněž ze Slavie. |
Přicházíte na post Oscara, který zamířil opačným směrem do Slavie. Počítáte s tím, že budete nastupovat právě na jeho místě?
Defenzivní záložník je můj post, ale nikde není napsané, že právě já budu místo Oscara pravidelně nastupovat. Samozřejmě pro to udělám maximum. Máme šest týdnů přípravy, takže je dost času na to, abych trenéry přesvědčil, že na to mám. Hlavně doufám, že mi bude držet zdraví.
Zdraví je u vás velké téma, dlouho jste marodil. Co přesně se vám stalo?
Začalo to už na startu minulé sezony. Na tréninku jsem si v souboji narazil nohu, nebyla mi zjištěná správná diagnóza, a tak jsem s tím tři měsíce trénoval. Nakonec se ukázalo, že jde o problém uvnitř kotníku, kde mi odumírala kost. Vyzkoušeli jsme různé konzervativní léčby, protože operace mohla být riskantní. Jenže nakonec nic jiného nezbylo. Odumřelou část kosti lékaři vyměnili za umělou chrupavku a nohu mi zpevnili šrouby. Protože to byl náročný zákrok, museli mi dokonce zlomit vnitřní kotník.
To zní dost hrůzostrašně. Nebál jste se, že vám takové zranění může ukončit kariéru?
Přiznám se, že mě doktoři připravovali na všechno. Říkali, že s takovým typem zranění se setkávají málokdy. Takhle špatně dopadne možná jeden případ naražené nohy z deseti tisíc. Nebyly to pěkné chvíle, ale na operaci jsem se nakonec i těšil, protože to byla poslední možnost, jak nohu zachránit. Dopadlo to dobře. V létě jsem začal trénovat a všechno bylo fajn, po dlouhé pauze se mi ale ozvaly menší svalové problémy, které mi nedovolily pravidelně trénovat. Ve Slavii je velká konkurence, ve které jsem se nedokázal prosadit. Věřím ale, že první půlrok sezony jsem se připravoval dobře a teď to v Liberci zužitkuju.
Dá se mluvit o restartu kariéry?
Nerad to přiznávám, ale ano, je to tak. Věřím, že právě Liberec mi pomůže znovu nastartovat kariéru. Před dvěma třemi lety jsem měl dobře našlápnuto, ale pořád jsem mladý a nic nehodlám zabalit, naopak chci zabojovat a v létě se vrátit do Slavie.
V mládežnickém věku jste prošel akademií slavného Juventusu Turín. Není z tohoto pohledu česká liga krokem zpět?
Vůbec ne. Když v Itálii člověk vyjde z juniorky, ty nejlepší obvykle pošlou do druhé ligy, ty ostatní do třetí nebo čtvrté. Já jsem zvolil jinou cestu: šel jsem do Senice na Slovensko. V devatenácti jsem začal hrát pravidelně dospělý fotbal, pak jsem udělal krok výš do Plzně, kde jsem taky prožil skvělý rok. Poté jsem pokračoval do Slavie. Česká liga je náročná, Slavia má skvělé mužstvo, které má úspěchy i na evropské scéně. O to větší mám motivaci znovu tam zabojovat o místo.
Jaké pro vás bylo prožívat úspěchy Slavie a nemoci při tom být přímo?
Bylo to divné. Všechno jsem viděl jen z tribuny, byla to radost, ale uvnitř jsem zároveň prožíval strašný smutek, že nemůžu být součástí týmu. Tým ale vždy řadím na první místo a jsem moc rád, že Slavia dosáhla takových skvělých výsledků.
Co by vám mělo přinést následujících půl roku v Liberci?
Moje ideální představa je být zdravý a pravidelně nastupovat. Věřím, že Liberci pomůžu. Čeká nás čtvrtfinále poháru a bylo by skvělé znovu pro Liberec vyhrát nějakou trofej.
