„Důležité! Dostali jsme se před Baník na 5. místo ligy a týmy ze spodku prohrály, bude se nám líp dýchat. Ale musíme vyhrát i venku, jen doma to nestačí,“ apeluje rodák z Mostu před bitvami na Slavii a v Liberci.
Mohl jste si vysnít lepší večer?
První soutěžní zápas za Teplice, výhra 1:0, já dal gól, asi to lepší být nemůže. Možná kdybych góly vstřelil dva. Všichni jsme to odmakali, zasloužili jsme si vyhrát. Nevím, jestli Ostrava měla gólovku, možná když šli 2 na 1, měli to vyřešit líp. Ale my šancí měli strašně moc, musíme z toho dát víc gólů.
Jak vám výhra pomůže po překotném týdnu, kdy odstoupil trenér Ščasný a nastoupil Rada?
Měli jsme to v hlavě možná první den, nikdo jsme rezignaci nečekali. Trenér Ščasný si mě sem přivedl, dodal mi sebedůvěru. Říkal, ať si víc věřím. Pan Rada nás nahecoval a dostal i do klidu. Povídal, ať nic neřešíme.
Jak vypadá Radovo hecování?
Nic sprostého, jen z nás chtěl vymáčknout maximum. Některé hráče, které nezná, si zavolal. A řekl jim, že je na lavičce impulzivní a ať s tím počítáme. Při zápase jsem slyšel pokyny, občas písknutí.
Změnil taktický plán, anebo byl podobný tomu, co razil Ščasný?
Sami jsme si po dohodě s trenérem řekli, co a jak hrát. Nic extra změnit nepotřebovalo. Jsou tu zkušení hráči jako Ljevakovič nebo Vachoušek, ti si to sami řídí, nás mladší usměrňují.
Mluvil jste o sebedůvěře. Promítla se i do patičky, díky které jste dal jesličky Lučičovi?
On roztáhl nohy a já si na patičku věřil. Lidi ode mě trošku něco čekali a já jim to chtěl splatit. I když jsem některé věci zkazil, ale to k fotbalu patří. Myslím, že jsme si věřili všichni, bylo to na hřišti vidět.
Jako univerzál jste hrál na pravém kraji zálohy. Co vy na to?
Já počítal s pravým obráncem, dost mi vyhovoval. Rád útočím a na beku mám všechno před sebou. Pod novým koučem se post změnil, trošku mi to šrotovalo. Ale Teplice hrají ofenzivně a já se přizpůsobím.
Kolik lidí z rodiny vás podpořilo?
Bylo jich tu sedm, jen přítelkyně chyběla, je nemocná. Jsem doma po pěti letech, které jsem strávil ve Slavii, Plzni, Budějovicích a na Bohemce. Měl jsem na stadionu i pár kamarádů, takže to je hned něco jiného.
A proč jste si zvolil číslo 13? Kustod vám ho nechtěl udělat.
Nejsem pověrčivý, pro některé kultury to je šťastné číslo. Já s ním jako malý začínal. Teď jsem chtěl 23, ale to bylo obsazené.
