Vyrůstal v podobně obyčejném paneláku, jen ne v Banské Bystrici, nýbrž v Košicích. Taky odešel jako kluk do Itálie. Hraje v záloze. Taky bezvýhradně spoléhá na otcovy rady.
A taky mu doma v pokojíku visel plakát Juventusu Turín s Pavlem Nedvědem. Zatímco Hamšík se chtěl českému hrdinovi podobat, Hromadův obdiv patří oběma. „Často mi zní v uších Nedvědova rada: Kubo, pracuj ještě víc, jedině tak se zlepšíš.“
A tak se Jakub Hromada snaží. Jen to nakonec z Juventusu vzal oklikou.
Přes Plzeň.
Jakube, teď se do Itálie vracíte, ve čtvrtek si zahrajete Evropskou ligu na hřišti AS Řím. S jakou motivací?
Mimořádnou. Bude to největší zápas kariéry. O první souboj jsem přišel kvůli nataženému svalu, teď se dočkám. Slyšet na hřišti zase italštinu, potkat evropský velkoklub, znovu vidět Olympijský stadion.
Znovu?
V roce 2013 jsem tam s Juventusem hrál Superpohár juniorek. Porazili jsme Lazio 2:1 v prodloužení a bylo to úžasné. Přišlo dvacet tisíc lidí.
Povězte, vždycky jste inklinoval k italskému fotbalu?
Já vždycky obdivoval Arsenal a pořád je to můj vysněný klub, ale Itálie se mi vryla pod kůži. Mám italského manažera, miluju italštinu. Časem, až jednou skončím kariéru, bych chtěl v Itálii zůstat.
U moře? Ve městě? V horách?
U moře, pokud si můžu vybrat. Lidi bez stresu, život na pohodu, nikam nespěchat. Skvělé jídlo, skvělá káva. Odevšad se ozývá: Ciao! Mám ten životní styl rád.
K italským hráčům patří extravagance, tetování, zvláštní účesy. I vaši slavní krajané Hamšík s Kuckou se poitalštili. Vy ne?
Taky. Je to chytlavé, ale já jsem možná trochu usedlejší. Jen na drobné tetování už došlo.
Vidím na hřbetě dlaně: All about you - Všechno je o tobě.
S nejlepším kamarádem jsme se rozhodli, že si necháme vyrobit stejné. Vyrůstali jsme spolu, víme o sobě všechno, je jak nevlastní bratr.
Když jste v šestnácti odcházel do Itálie, jaké to bylo?
Naročné. Naštěstí jsem měl průpravu z Michalovců, kde jsem byl rok na internátě. Ale stejně to byl skok. Odkázaný jen sám na sebe, domů jsem se poprvé vrátil až po pěti měsících na Vánoce.
Velká škola života, že?
Života i fotbalu. Obrovské tréninkové centrum a milion lidí, kteří se starají o servis. Fyzioterapeuti, mentální trenéři, jeden člověk má na starosti jen zraněné. K tomu škola přímo v areálu, italština každý den.
A slavný pozorovatel Pavel Nedvěd za zády.
On je velký člověk a veliká legenda. Nejen pro juventini, fanoušky Juventusu, ale pro celou Itálii. Ani ne kvůli Zlatému míči, spíš kvůli tomu, jak se k Juventusu zachoval, když mu bylo nejhůř a po aféře sestoupil do druhé ligy. Nedvěd neodešel a dnes, kdekoli se objeví, spouští mezi lidmi šílenství. Snad jen brankáře Buffona lidé zbožňují stejně.
Radil vám?
Kolikrát si nás mladé vzal po tréninku stranou a doporučoval nám, na čem pracovat. Jeho rady měly váhu.
Speciální péči jste neměl?
Pamatuju si, jak mi po operaci kyčle zazvonilo neznámé číslo. Ve sluchátku se ozvalo: Nazdar, tady Pavel Nedvěd, jak to jde? Zůstal jsem v šoku, že se zajímá o kluka z Košic.
Proč vám to nakonec v Juventusu nevyšlo? Přes tři další italské kluby jste se dostal do Senice a teď hostujete v Plzni.
Neřekl bych, že mi to nevyšlo. V italských klubech to pro mladé bývá strašně náročné. Někdy je skoro nemožné, abyste se z juniorky dostal rovnou do áčka. Pamatujete si někoho v Juventusu? Nestalo se to dvacet třicet let. Italská filozofie zní: I třiadvacetiletí jsou mladí a moc příležitostí nedostávají.
Jak s tím souvisí váš příběh?
Skončíte v Primaveře (juniorka) a šup na hostování mezi chlapy. Já chtěl být připravený líp. Nechtěl jsem vysedávat ve druhé nebo třetí lize na lavičce jako většina kluků. Ani jeden svůj krok nepovažuju za zpátečnický nebo zbytečný.
Ani návrat na Slovensko?
Nebýt toho, teď spolu nemluvíme a neletím do Říma. Četl jsem názory, že se vrací další vyhořelý talent a kam jsem spěchal. Ale já si byl jistý.
Nebyl jste v tom sám?
Mám výborné rádce. Hlavně svého otce, který sice nikdy nehrál fotbal, pracuje jako ekonom v pojišťovně, ale stojí za mnou. Je to můj největší fanda i učitel.
Podobně to mají u Hamšíků. Táta Richard kdysi prodal svoji felicii, aby talentovaného Marka vykoupil ze Slovanu.
I mě rodina podporuje absolutně. Od chvíle, kdy jsme pochopili, že by mě fotbal jednou mohl živit, nechceme nic podcenit.
Hamšík se přes Brescii dostal do Neapole, kde je legendou. Je vaší inspirací?
Marek si prošel něčím podobným a zvládl to výjimečně, protože výjimečný je. Patří do desítky, spíš do pětky nejlepších záložníků světa. Kéž bych šel v jeho šlépějích.
Začal jste zhurta, rychleji než Hamšík. Kapitán všech reprezentací až devatenáctky, Juventus...
Na každé štaci se snažím odvádět to nejlepší. I teď ve Viktorce.
Od pátého kola patříte do základní sestavy.
Ze začátku jsem nehrál, byl jsem jen postavička, která odnese balony na hřiště a po tréninku je zase šoupne zpátky do šatny. Oba pohárové zápasy s Karabachem na tribuně, první kolo v Jihlavě taky. Až jsem si říkal: Udělal jsem dobře?
Plzeňský Jakub Hromada (vlevo) v hlavičkovém souboji s Milanem Havlem z Bohemians
Udělal, viďte?
Rozhodla hlava. Nechtěl jsem se vzdát. I táta s manažerem mi opakovali: Nesmíš se na to vykašlat, makej dál, ukaž, že na to máš!
Takže číslo 25 ožilo. To číslo jste dřív nenosil.
Byl jsem zvyklý na desítku, ale o tu bych v Plzni nebojoval. Má ji Honza Kopic a hlavně ji nosil Pavel Horváth. To se nehodilo. A proč pětadvacet? V květnu mám ten den narozeniny, v červenci zase svátek.
Jaký je Horváth v roli trenéra?
Je to největší učitel! Často se spolu bavíme i o zápasech. Co slovo, to pomoc. A vždycky poradí dobře!
To samé už mi vyprávěli Vladimír Darida i Patrik Hrošovský, kteří se posléze dostali do reprezentace. I na to myslíte?
Zatím bych se rád dostal příští rok na Euro jednadvacítek. Ale samozřejmě budu moc rád, pokud se Horvimu povede dalšího svého žáka dovést až do nároďáku.
Čím vás obohacuje?
Díky němu mám za sebou už pět měsíců vysoké školy fotbalu. Kolikrát se mi při zápase a i při tréninku vybaví Horviho hlas: Nikam se nežeň, Kubo, zůstaň zapíchnutý na místě, za deset vteřin máš balon, tak se soustřeď, jak budeš rozehrávat. Takže se zapíchnu, čekám a míč vážně časem přijde. On je o myšlenku dál, vidí, má přehled, intuici. Jemu špílmachrovská desítka na zádech slušela.
Jedna legendární desítka patří i do AS Řím. Dokonce tam hrála ještě dřív, než jste se narodil.
Je neskutečné, co Francesco Totti umí. Nepřestávám se mu klanět. S Jaromírem Jágrem by mohli přednášet, jak se může člověk udržet čtvrtstoletí ve špičkové formě. Jejich oddanost sportu je výjimečná.
A teď ke čtvrtku: vnímáte, že jen vítězství v Římě vám nechá reálnou šanci na postup?
Pokud bude ve druhém zápase hrát Astra Giurgiu s Austrií Vídeň nerozhodně, budeme žít až do posledního kola, ale my se nemůžeme a nechceme spoléhat na ostatní. Je to stejné jako v české lize. Chceme bodovat, nejlépe vyhrát. Jediná změna je v tom, že tentokrát nejsme favorité a můžeme překvapit. Třeba se to podaří a po zápase si uvědomím: Páni, já si vezu tři body z Říma.
