Jak to z brankové čáry viděl gólman Černý

H e r a k l e i o n - Slávistický fotbalový brankář Radek Černý se věčně usmívá. I on se však zatváří spíš rozpačitě, když se ho zeptáte, jestli je spokojen s nerozhodným výsledkem na trávníku OFI Kréta v prvním zápase 2. kola Poháru UEFA. "To je jasné, že jsme měli vyhrát," reaguje jako ostatně všichni jeho spoluhráči. "Měli jsme na to." Kdy se divili poprvé? "Určitě hned v prvních minutách. Nenechali jsme je hrát, kluci v poli splnili, co jsme si slibovali v kabině. Měl jsem před zápasem dobrý pocit, věřil jsem, že je bláznit nenecháme. A také ano, byli ze začátku úplně bezmocní, vůbec se nemohli dostat do hry."

A přišla 32. minuta a s ní Nečasův přímý kop
Radim to umí, navíc to byla jeho parketa. Viděl jsem i přes celé hřiště, jak se mu brankář pohnul a on to dal přes zeď přesně do toho místa, odkud domácí gólman odešel. Nádhera. V těchto fázích utkání jste moc práce neměl. Byl jste za to spoluhráčům vděčný? Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Nechal jsem se strhnout děním před sebou.

Nedlouho před přestávkou zahrávali domácí roh a po něm vyrovnali.
To bylo už jen vyvrcholení několika našich chyb najednou. Těsně před tím střílel úplně volný Mauro do tyče, pak ten roh a prudký míč šel na zase neobsazeného Kollitsidakise. Byla to hlavou bomba, jaká se hned tak nevidí, nemohl jsem s tím nic dělat.

Druhý poločas jste začali na rozdíl od toho prvního přece jen zakřiknutě.
My ani zakřiknutí nebyli, ale oni se na nás vrhli jako roj včel. Naše chyba, že jsme je před přestávkou dostali do zápasu. Měli v těch chvílích psychicky navrch. Ale soupeřovo snažení zbrzdil opět váš vedoucí gól. Bylo to ze hry, vlastně po rohu, tak jsem coby divák neměl na tu dálku takovou pohodu, jako při našem prvním gólu. Ale v té změti mnoha hráčů jsem si všiml, těsně k tyči míč dorážel Rada.

Vyznamenal jste se při dvou jasných brankových šancích Ipiriotise. Reflex, umění, či chladnokrevnost?
Od každého něco. Při obou šancích střílel zblízka a vždycky po mé pravé ruce. Snažil jsem se do poslední chvíle nepadnout k zemi a vyplatilo se to. Čekal jsem ve střehu do posledního okamžiku a pokaždé jsem to vyškrábl pravačkou.

Jak jste viděl Ulichovu obrovskou šanci v 77. minutě?
Když mu to Tomáš Došek tak ideálně naservíroval, říkal jsem si: dobrý, tři jedna a jedeme domů. Bohužel, šlo to nad. A rovnou z protiútoku vyrovnávací gól domácích. Gomez šel do brejku, dostal se přes Adama Petrouše a přesně přihrál Maurovi. Ten byl zase volný a míč mi lehce uklidil k tyči. Tohle se opravdu chytat nedalo, leda kdyby to špatně trefil.