Z Nedvěda se díky angažmá v Itálii stala sportovní celebrita. Jako druhý Čech v historii získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, v Itálii ho respektují a fanoušci Juventusu Turín ho zbožňují.
"Juventus bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat," řekl Nedvěd před rokem. Žádný jiný český fotbalový legionář nedokázal v cizině tolik. Sám říká: "V Itálii jsem populárnější než v Česku."
A jak ho vidí jeho otec Václav Nedvěd?
"Pavel je bejček. Poctivec, který je zažraný do hry. Do fotbalu vždycky dával celé srdce a Italové to umějí ocenit, protože sami jsou jiní, pohodlnější."
Díky tomu se jeho syn prosadil v Itálii, která je považovaná za elitní soutěž světa.
| Nedvěd očima kouče Zemana "Když jsem ho viděl poprvé naživo, byl mráz, sněžilo. Začátek roku 1996. Zrovna v Praze na Strahově trénovala česká reprezentace a Nedvěd vůbec nevypadal jako světový hráč. Byl to můj nápad, aby šel do Lazia Řím, ale musel jsem hodně zatlačit na prezidenta Cragnottiho, aby ho koupil. Uvěřil mi, investoval a nikdy nelitoval. Pavel měl vždycky charakter a velkou vůli jít dopředu, pracovat na sobě. Chybí mu sice robustnější postava, není velký, ale všechno nahrazuje vůlí. Má super střelu, k tomu vynikající práci s míčem, zpracování, přihrávku. V Laziu na něj nejdřív koukali divně, šuškalo se, že je jako můj syn, proto jsem se k němu radši moc neměl. Před mančaftem jsem mluvil jenom italsky, i když jsem věděl, že Pavel nerozumí. Pomohl jsem mu jedině v tom, že jsem mu zařídil první byt i auto, ale spletl jsem se v jeho vkusu, obojí si nechal hned vyměnit. Začátky pro něj musely být strašně obtížné: nikdy nezažil tak tvrdé tréninky, italsky nemluvil, neměl kamarády, jeho manželka čekala malou Ivanku. Ale je to buldok." |
Když bylo Nedvědovi čtyřiadvacet, koupilo ho Lazio Řím. Jeho tehdejší trenér Zdeněk Zeman musel hodně bojovat, aby dravého záložníka ze Sparty přivedl. Šéfům se obchod nezdál dost zajímavý. "Jsem rád, že jsem se nemýlil," vzpomínal později Zeman.
Nedvěda přesunul z místa středního záložníka nalevo, odkud měl víc šancí ke střelbě. Posunul si míč od lajny doprostřed – a bum. Střelba pravou i levou nohou je jedna z jeho dominantních zbraní. A k tomu dynamika, nezdolnost a nasazení.
S Laziem vyhrál v roce 1999 Pohár vítězů, ve finále dal proti Mallorce vítězný gól, o rok později triumfoval v italské lize.
"Měl v Laziu zůstat. Byl tam číslo jedna. Pro fanoušky, pro prezidenta, pro celý Řím. Trochu se bojím, že Juventus pro něj bude příliš velké sousto," říkal trenér Zeman, když Nedvěda za 1,6 miliardy korun koupil v červenci 2001 slavný Juventus.
Byly to plané obavy, Nedvěd se prosadil i tam, kde jiné hvězdy pohasly. Najednou to byl pan Někdo. S roční gáží kolem 250 milionů korun, s vlastním kadeřníkem a krejčím, za zády se šťouravými fotografy, kteří ho vyslídili i letos na dovolené. Na snímcích si hraje s dětmi na nafukovacím člunu a skáče šipky z luxusní jachty do vln Tyrhénského moře.
"Tak rád bych žil obyčejný život, ale nejde to. Bohužel," posteskl si Nedvěd předloni, když si letěl do Paříže pro Zlatý míč.
Stal se srdcem Juventusu, v květnu s ním potřetí vyhrál italskou ligu, jednou dotlačil tým do finále Ligy mistrů a před deseti dny prodloužil smlouvu do roku 2008.
A "Leggenda di Nedved" může pokračovat.
|
Nedvědova abeceda Bůh. Když vkročí na hřiště, poklekne a pokřižuje se. "Víra v Boha mi pomáhá. V životě i při fotbale samotném." Cena. Nejdražší fotbalista české historie. V roce 2001 přestupoval z Lazia do Juventusu za 1,6 miliardy korun. Odva roky později za něj Chelsea nabízela přes 2 miliardy. Děti. Sedmiletá Ivanka a pětiletý Pavlík mají jména po rodičích: "Moje největší lásky." Ego. Nevyzpytatelné. Dokáže se urazit a nemluvit s novináři, jindy je báječný a vtipný společník. Finále. O vrchol Ligy mistrů proti AC Milán přišel kvůli trestu za žluté karty. Svou chybu oplakal. Golf. Ačkoli v Turíně bydlí přímo uprostřed golfového ráje La Mandria, hole vzal do ruky teprve nedávno. "Je to žrout času," říkával dřív. Hodinky. Ke každému obleku jedny, potrpí si na ně. Charita. Nerad o tom mluví, ale na dobročinné účely pravidelně přispívá, všechny jeho výdělky z reprezentace šly na charitu. "Není o tom zapotřebí mluvit, hlavní je konat." Ivana. Před 11 lety se potkali. On začínající fotbalista, ona zdravotní sestřička z chirurgického oddělení. Při prvním rande se přecpali zmrzlinou. Brali se 18. června 1994. Juventus. Nejslavnější italský klub, který z Nedvěda udělal nejslavnějšího českého fotbalistu současnosti. Karel Poborský. Fotbalový parťák, víc se poznali při angažmá v Laziu, bydleli spolu při srazech reprezentace. Liga mistrů. Největší sen a motivace. "Když nikdy nevyhraju Ligu mistrů, bude mě to hodně mrzet," přiznává. Méďa. Přezdívka, kterou nosí odjakživa. Nehoda. Manažer. Bývalý slavný střelec je dnes jedním z nejbližších rodinných přátel. Nedvěd mu však stále vyká. Ostuda. Baráž o mistrovství světa 2002, v odvetě proti Belgii byl vyloučen. Považuje za velké selhání, že reprezentaci na šampionát nedotáhl. Papež. S už zesnulým Janem Pavlem II. si podal ruku dvakrát. "Setkání s papežem řadím k největším zážitkům." Reprezentace. Dnes už to spojení neplatí, Nedvěd se českého dresu vzdal. Dřív byl kapitánem. Sehrál 83 zápasů a vstřelil 17 gólů. Skalná. Narodil se sice v Chebu, ale ve dvoutisícovém městečku Skalná prožil celé dětství. Vyrůstal v paneláku, s fotbalem začínal na škváře. Trenéři. Dobiaš, Jarabinský, Zeman, Eriksson, Zoff, Lippi, Capello a další. "Ale za nejlepšího trenéra, který mě kdy vedl, považuju Karla Brücknera," vyznal se. Úklid. I jeho rodiče se shodnou: "Uklízet? To dělal vždycky s největší nechutí." Vůle. Nezdolná. V Itálii mu říkají Stachanovec, protože vydrží víc než ostatní. XMá x plánů. Třeba otevřít síť butiků. Zatím neví, zda v Itálii nebo v Česku. Zlatý míč. Nejvyšší individuální ocenění, které předává francouzský magazín France Football. Nedvěd zvítězil v roce 2003, jako druhý Čech v historii. Tím prvním byl Josef Masopust (1962). Žaloudek. "Byl to můj druhý táta," vzpomínal na trenéra, v jehož baráčku přespával, když hrál v Plzni za dorost. (jap, fis) |
