Mirku, hodně se vám změní život? Máte na starosti německy mluvící země, cesty letadlem, v autě. Stane se z vás cestovatel v obleku, že?
Do jisté míry. Už proto jsem rád, že jsem mohl v Brně přičichnout k práci manažera, protože už to byl po konci kariéry velký zlom.
V čem?
Musel jsem zpátky na zem. Spousta hráčů to zažije: svlékne dres a neví, co dál. Já měl štěstí.
Když jste letos létě v Brně skončil, hledal jste novou práci?
Ne, odpočíval jsem. Tři měsíce jsem potřeboval. Jenže jen tak se válet na gauči mě nebaví, chyběl mi pohyb, kontakt, fotbalové prostředí. Prostě být u toho. Nad nabídkou, že bych hledal talenty, jsem neváhal.
Tušíte, jak bude vypadat váš víkend?
V pátek třeba liga v Německu, v sobotu ráno žáci nebo dorost u nás, odpoledne třetí liga, v neděli nanovo. Musím si pořádně zorganizovat čas.
Sníte o tom, že jednou najdete nového Baroše, Rosického či Čecha?
To by chtěl každý z nás. Ale já se zatím budu učit. Snad ukážu, že fotbalu rozumím.
Pro konkurenci, firmu ISM, začal pracovat váš kamarád Pavel Kuka. Hráli jste spolu v reprezentaci i v Kaiserslauternu. Nerozdělí vás to?
Snad ne, z mé strany není problém. V životě se takové věci stávají, ale asi se holt nebudeme tolik bavit o fotbalových věcech.
Mimochodem, co na váš přestup říká syn Michal, obránce Sparty?
Dlouho o tom nevěděl. Byl překvapený.
Zrovna teď se o něj vážně zajímá Wolfsburg, v létě zase Celtic Glasgow. Co byste mu doporučil? Vy jste v bundeslize strávil osm let.
Přání nebo doporučení je jedna věc, realita druhá. Michal teď potřebuje pravidelně hrát, učit se z chyb a pak snad jednou zahraničí přijde.
Vy už jste aktivní fotbal úplně odepsal? Po konci kariéry jste tvrdil, že v nižších soutěžích vás nikdo neuvidí.
Taky že ne. Byl jsem zvyklý na určitou kvalitu od sebe i spoluhráčů. Ne abych křičel na nějakého číšníka nebo zedníka, že špatně zpracoval míč. Anebo se nechal okopávat. Ne, to jsem zavrhl.
Nabídky byly?
Spousta. Ozvali se i z rakouských soutěží, abych jezdil jen o víkendu na zápasy. Ale ne, díky. Občas si zahraju za starou gardu Brna nebo za internacionály, víc nic. Prostě nemám nutkání, už jsem toho odkopal dost. Teď si spíš zajdu na tenis nebo se potrápím při spinningu.
Přibíráte?
Končil jsem na 85 kilech, teď mám o šest víc. Jakžtakž se držím.
Do jisté míry. Už proto jsem rád, že jsem mohl v Brně přičichnout k práci manažera, protože už to byl po konci kariéry velký zlom.
V čem?
Musel jsem zpátky na zem. Spousta hráčů to zažije: svlékne dres a neví, co dál. Já měl štěstí.
Když jste letos létě v Brně skončil, hledal jste novou práci?
Ne, odpočíval jsem. Tři měsíce jsem potřeboval. Jenže jen tak se válet na gauči mě nebaví, chyběl mi pohyb, kontakt, fotbalové prostředí. Prostě být u toho. Nad nabídkou, že bych hledal talenty, jsem neváhal.
Tušíte, jak bude vypadat váš víkend?
V pátek třeba liga v Německu, v sobotu ráno žáci nebo dorost u nás, odpoledne třetí liga, v neděli nanovo. Musím si pořádně zorganizovat čas.
Sníte o tom, že jednou najdete nového Baroše, Rosického či Čecha?
To by chtěl každý z nás. Ale já se zatím budu učit. Snad ukážu, že fotbalu rozumím.
Pro konkurenci, firmu ISM, začal pracovat váš kamarád Pavel Kuka. Hráli jste spolu v reprezentaci i v Kaiserslauternu. Nerozdělí vás to?
Snad ne, z mé strany není problém. V životě se takové věci stávají, ale asi se holt nebudeme tolik bavit o fotbalových věcech.
Mimochodem, co na váš přestup říká syn Michal, obránce Sparty?
Dlouho o tom nevěděl. Byl překvapený.
Zrovna teď se o něj vážně zajímá Wolfsburg, v létě zase Celtic Glasgow. Co byste mu doporučil? Vy jste v bundeslize strávil osm let.
Přání nebo doporučení je jedna věc, realita druhá. Michal teď potřebuje pravidelně hrát, učit se z chyb a pak snad jednou zahraničí přijde.
Vy už jste aktivní fotbal úplně odepsal? Po konci kariéry jste tvrdil, že v nižších soutěžích vás nikdo neuvidí.
Taky že ne. Byl jsem zvyklý na určitou kvalitu od sebe i spoluhráčů. Ne abych křičel na nějakého číšníka nebo zedníka, že špatně zpracoval míč. Anebo se nechal okopávat. Ne, to jsem zavrhl.
Nabídky byly?
Spousta. Ozvali se i z rakouských soutěží, abych jezdil jen o víkendu na zápasy. Ale ne, díky. Občas si zahraju za starou gardu Brna nebo za internacionály, víc nic. Prostě nemám nutkání, už jsem toho odkopal dost. Teď si spíš zajdu na tenis nebo se potrápím při spinningu.
Přibíráte?
Končil jsem na 85 kilech, teď mám o šest víc. Jakžtakž se držím.
