Portugalsko další bezesnou noc nezažilo. Tisíce aut zůstaly v garážích. Desetisíce lidí doma. Ulice portugalských měst masy fanoušků v noci na pondělí nezaplavily.
Jen v okolí lisabonské čtvrti Luz, kde se finále mistrovství Evropy hrálo, znělo "Hellas, olé, olé".
Přitom to měl být velký den malé země ze západního cípu kontinentu, ale pro všechny Portugalce končil smutně.
Od rána nevyšel z domu nikdo bez šály, dresu, trika či alespoň šátku v zeleno-červených portugalských barvách. Prodavačky v obchodech, manažeři v oblecích. Důchodci klábosící v parcích, batolata v kočárcích. Dámy v letech i slečny na vdávání. Všichni obyvatelé desetimilionového Portugalska žili fotbalem.
K národní hrdosti vyzval sám prezident země Jorge Sampaio v televizi, jejíž reportéři nosili šály místo kravaty.
V megalomanském obchodním centru, ležícím naproti stadionu přes magistrálu, nebylo několik hodin před zápasem k hnutí. Vypadalo to jako setkání národů. Přesilu Portugalců nejvíc eliminovali Řekové, ale také Angličané, Francouzi, Španělé či Nizozemci.
Před hlavním vchodem si na bílém transparentu přečetli: "Přijeli jsme z Toronta, Portugalsko do toho". V chodbách centra proudily zástupy fanoušků sem a tam. Vitríny luxusních butiků i obyčejných krámků se suvenýry se chvěly, když lidé tleskali a zpívali.
V proskleném foyer visel obří dres v portugalských barvách. Táhl se od země až k vysokému stropu, počmáraný podpisy fanoušků. Na výšku měl třicet metrů, na šířku patnáct.
Další tisíce lidí lemovaly silnici z Alcochete, sídla portugalských fotbalistů během mistrovství Evropy, až na Da Luz. Autobus s hráči projížděl několikakilometrovou cestu mezi špalíry fanoušků jako cyklisté při výjezdu na horskou prémii na Tour de France.
Když kolem silnice byly pole a louky, vyprovázeli hráče jezdci na koních. Když autobus vjížděl do Lisabonu po osmikilometrovém mostě Vasco de Gama nad zálivem řeky Tejo, mávali fanoušci z motorových člunů.
Při zápase nad hlavami zuřivě točili šálami, pištěli a zpívali, ale k triumfu Figa a spol. nedotlačili.
Strnuli, když v 57. minutě útočník Charisteas dal jediný gól finále. Šedesátitisícové hlediště v tu chvíli ovládli Řekové, kterých byla přibližně čtvrtina.
Blížil se konec a Portugalcům na tribunách se do očí pomalu vkrádaly slzy.
Dáma ve středních letech, místo šatů kolem těla omotanou vlajku, poklekla na schody před svou sedačkou, tvář schovala do dlaní a posledních pět minut zápasu se modlila. Její prosby vyslyšeny nebyly, Řecko se poprvé v historii stalo mistrem Evropy.
 Zklamaní fanoušci Portugalska nervózně prožívají poslední minuty zápasu. |
