"Jako ve zpomaleném filmu jsem se rozběhl, napřáhl a kopl do míče...," líčil později brazilský fotbalový idol Pelé nezapomenutelný okamžik.
Zpomalený film? Není to špatný nápad takto ztvárnit tisící gól, který dal nejslavnější fotbalista všech dob. Povedlo se mu to v dresu Santosu.
Tak tedy, pohodlně se usaďte, trhák začíná. Kamera nejprve zabírá detail míče na penaltě, napjatou Pelého tvář, sepjaté ruce fanoušků.
Hráč se nadechne a... dost! Před vlastní exekucí následuje návrat v čase; v životě to není možné, ve vyprávění o něm ano, proto sledujme Pelého pouť k magické metě.
Začínáme ve městě Joao Pessoy, kde dává branku číslo 999 a lidé šílí z naděje, že skóruje ještě jednou. Jenže Santosu se zraní brankář, a protože se nesmí střídat, z Pelého je gólman – udrží čisté konto, ale tisící gól trefit nemůže.
Příště znamená v Bahii. Je dokonce ohlášena mše díkůvzdání na počest branky a vskutku, míč letí do sítě, kněz už si možná v duchu připravuje vzletnou řeč.
Vtom se (slovy z Pelého životopisu "kde se vzal, tu se vzal") přižene obránce domácích a míč odkopne. Za vynikající zákrok je tentokrát vlastními fanoušky vypískán...
Film spěje k happy endu, to jest ke Dni vlajky, státnímu brazilskému svátku 19. listopadu, v němž Santos hostí Vasco da Gama.
Vidíme u čáry stovky fotoreportérů, v kabině vystresovaného Pelého a protihráče, jak mu při nástupu na trávník říkají: "Dneska ne."
Že dneska ne? Ale ano, dneska ano, centr letí do vápna na Pelého hlavu, lidé v ochozech už zdvihají ruce, když v tom se do něj vloží hostující zadák a dává vlastní gól.
"To bylo přijatelnější, než abych zavěsil já," míní Pelé, a jak hra pokračuje, zmocňují se ho trpké pocity: "Ta tisícovka je prokletá!"
Omyl. Fotbalový Bůh, který mu dal tolik talentu, se slituje: po zákroku na Pelého je nařízena penalta a přichází finále příběhu.
Jeho hlavní hrdina se před kopem na zlomek vteřiny zastaví, v Brazílii tomu říkají paradinha čili pauzička, počká si na brankářův pohyb, pošle míč podél jeho roztažených prstů a...
Góóóóóóóóóóól!
Než se stane veřejným majetkem, stihne Pelé míč políbit míč.
Zpomalený film se náhle zběsile rozbíhá jako fanoušci k němu: koho zajímá, že zápas nekončí, lidé se řítí na trávník, policisté jsou bezmocí podobni hrázím z písku, na něž se valí povodeň.
Pelé na ramenou lidí pláče. V ten den má jeho matka narozeniny, ale on gól věnuje brazilským dětem, protože nedávno na parkovišti přistihl chudé caparty kradoucí vůz.
Záběr se od slavícího Pelého vzdaluje, snímek končí. Je podle skutečné události a i po čtyřiceti letech vzrušuje.
