Medford nastoupil na mistrovství světa 1990 v osmifinále proti Československu, tehdy byl jeho partnerem v útoku současný trenér Guimaraes. Není divu, že ho neopomenul.
Holohlavý chlapík s kamennou tváří je symbolem kostarického fotbalu. Reprezentuje už patnáct let, má nejvíc mezistátních zápasů. K tomu zkušenosti z lig v Jugoslávii, Španělsku, Rakousku, Itálii i Mexiku.
Potom Belgičan Marc Wilmots, přezdívaný „bojující kanec“. Nůžkami otevřel skóre utkání. Když Japonci otočili, neúnavně hnal spoluhráče dopředu, až vyrovnali. Pojem správný kapitán nemá lepšího představitele. „Pořád věřím ve vítězství a spoluhráče o tom stále přesvědčuji,“ říká. Nezastaví ho žádné zranění. Často se bije s tváří zkřivenou bolestí. Každý třetí reprezentační zápas dává gól.
A nakonec dva Korejci. Stoper Hong Hjong-po a útočník Hwang Sun-hong. Oba třiatřicetiletí, oba na čtvrtém turnaji. Teprve včera se ale dočkali prvního vítězství.
Hong, v Kašivě kdysi první korejský kapitán v japonském mužstvu, držel bezchybnou obranu a dirigoval tým. „Jsem rád, že ho mám. Je otevřený a vždycky pozitivní,“ chválí si ho trenér Guus Hiddink.
Hwang, nejlepší fotbalista Asie 1999, vstřelil Polsku svůj padesátý gól. Síla, um i energie, které do střely vložil, mohou posunout Korejce k historickému postupu do druhé fáze. Italský šampionát před dvanácti lety zažilo dalších dvanáct hráčů, kteří jsou v Koreji a Japonsku. Většina z nich patří ke klíčovým oporám. Gólmani Songo'o a Meola znamenají jistotu na lavičce náhradníků.
„Věk nehraje roli, pokud mají výkonnost,“ tvrdí Jarabinský. „Vytvářejí nejlepší spojení mezi trenérem a hráči, bývá na ně spolehnutí. V každém mužstvu jsou třeba.“
Vypjaté okamžiky turnajových zlomů pomohou často zvládnout nejlépe právě klid a moudrý nadhled. Hlava a rozum bývají víc než vypracované tělo.
Vzpomeňte třeba legendárního kamerunského útočníka Rogera Millu. Ještě na šampionátu v USA před osmi lety, to už mu bylo 42 let a 39 dní, vstřelil gól Rusům. Na předcházejícím mistrovství světa v Itálii dal čtyři branky a africký tým došel až do čtvrtfinále.
Přitom už jen dohrával v klubu Pierreroise na ostrově Réunion v Indickém oceánu. Jak by se jeho kondice mohla měřit s profesionály ze západoevropských soutěží? A zkušenosti Lothara Matthäuse, účastníka pěti světových šampionátů, se před čtyřmi lety hodily i Německu.
