Bez nich už si začátek přípravy v žádném klubu neumějí představit.
Z čeho se skládají? Nejdřív vás zváží a změří. Pak položí na lůžko, přiloží čtyři plechové destičky a pustí do vás elektrický proud.
„Bioimpedanční metodou se změří procento tělesného tuku a aktivní svalové hmoty,“ vysvětluje Rudolf Slaba, pracovník laboratoře.
U fotbalistů se pohybuje mezi deseti a dvanácti procenty.
Potom následuje běhátko. Dvakrát čtyři minuty na zahřátí, pak vlastní test do maximálního výkonu. „Běžecký pás se nastaví do mírného protisvahu a točí rychlostí 13 km/hod. Každou minutou se rychlost o kilometr zvyšuje až do maxima, co kdo vydrží,“ znovu vykládá Slaba.
Útočník Michal Pospíšil, který odešel ze Sparty do Liberce, to před pár dny dotáhl až na 20 km/hod. To je na fotbalistu mimořádný výkon, obvykle se nachází okolo 18 km/hod. Lyžaři nebo orientační běžci vytáhnou až 22 km/hod.
Dýchání do trubice ukazuje další parametry: objem plic a tzv. koeficient trénovanosti VO 2 max - nejprůkaznější údaj, který zohledňuje veškeré tělesné předpoklady.
Fotbalisté mívají hodnotu okolo 65, liberecký Tomáš Zápotočný dosáhl v zimě 69,1. U tenistů naměříte asi 55, hokejistům 60, ale třeba veslařům nebo triatlonistům přes 80.
„Kondice tvoří zhruba pětatřicet procent výkonu fotbalisty,“ soudí profesor Václav Bunc, šéf laboratoře a děkan FTVS UK. „Podle výsledků testů doporučujeme, jak efektivně modelovat trénink.“ Nedávné vzdechy českých trenérů, že zdejší hráči nemají rychlostní předpoklady, přisuzuje Bunc jen špatné skladbě tréninku.
Liberecký kouč Josef Csaplár, který přikládá „vědeckému“ pojetí tréninku váhu, tvrdí: „Ideálem je fotbalista individuálně připravený jako atlet.“
 Kapitán Sparty Karel Poborský při zátěžovém testu. |
