Ve finálovém duelu v Istanbulu ukrajinský tým porazil v prodloužení fotbalisty Brém 2:1, když v normální hrací době byl výsledek 1:1.
Hübschman se stal zároveň posledním českým vítězem tohoto poháru, protože od nového soutěžního ročníku se už bude hrát pod hlavičkou Evropská liga.
Věřil jste před zápasem, že váš Šachtar pohárovou trofej získá?
Když na nás vyšly ty Brémy, tak jsem optimistou byl. Ale když jsem pak viděl, jak na nás rukuje pět hráčů vyšších než náš největší, tak jsem měl docela obavy. Měl jsem strach, aby nás při téhle výškové převaze nedostali z rohů a dalších standardek.
Napadlo vás, jak byste tento handicap mohli eliminovat?
Říkal jsem si, že kluci budou muset držet míč daleko před naší šestnáctkou a snažit se kombinovat hlavně po zemi.
A to vaši spoluhráči na hřišti splnili?
Ze začátku nám to moc nevycházelo. Změnilo se to až po naší vedoucí brance, kdy jsme hru ovládli a hráli už podle plánu. Každopádně jsme míč měli v držení častěji.
Jenže Brémy za deset minut vyrovnaly.
Nejhorší bylo, že oba góly padly už v první půli. Pak to prostě byly nervy. A když zápas došel do prodloužení, měl jsem zase strach, aby nás nakonec nepotopil nějaký náhodný gól.
Vítězná branka však přišla po krásné akci z kopačky vašeho brazilského spoluhráče Jadsona.
To byl opravdu nádherný pocit. Věřil jsem, že Brémy se už nevzpamatujou. Přitom potvrzení výsledku mohlo přijít pár minut po tom Jadsonově gólu. Jenže další brazilský bourák Willian poslal pohotový lob nejen přes brankáře, ale i přes břevno.
Do konce prodloužení však chybělo ještě přes dvacet minut. Co podle vás rozhodlo?
V těch chvílích se ukázalo, jak Brémám chyběl hlavně Diego. Ten by pro nás byl hodně nebezpečný. Důležité bylo, že jsme se neuchýlili k bránění těsného náskoku. Kluci se pořád snažili o ofenzivu a tak to nakonec dovedli k tomu nádhernému triumfu.
Oslavoval jste na hrací ploše společně se spoluhráči?
Mělo jsem na tribuně místo blízko hrací plochy, tak jsem samozřejmě mezi kluky hned vletěl.
Dostal každý hráč jako obvykle nějakou pohárovou medaili?
Samozřejmě. Na tohle dekorování nikdy nezapomenu. Z Poháru UEFA máme všichni poslední zlaté medaile, které se v téhle soutěži rozdávaly. Dál už to budou pohár a medaile v Evropské lize.
Jak vypadaly bezprostřední oslavy?
Na hotelu byly docela střídmé. Za některými spoluhráči dorazili rodinní příslušníci a tak se společně posedělo, něco se vypilo a hodně povídalo. Ale pořádné oslavy vypuknou až doma v Doněcku. V sobotu hrajeme ligu, takže to nijak přehánět nemůžeme, ale to opravdové a bouřlivé slavení bude přichystáno na neděli.
