V rytmu vyhrávající dechovky se tribuny plnily už hodinu před zápasem. Kdo nepřišel včas, měl smůlu.
Lidem nevadil ani vytrvalý déšť, stáli na schodech i betonových sloupech. A dokonce také nad bahnitou strání, která straší na stadionu místo nových sedaček. „Pro úvod ligy jsme dostali výjimku,“ řekl technický ředitel Eduard Novák. „Při třetím domácím duelu bude vše v pořádku,“ slíbil prezident klubu Michal Kraus.
Kladenští příznivci měli jasno: „My to víme, zvítězíme,“ volali celý zápas. A nevzdali to, i když domácí tým prohrával.
Fanoušci z Jablonce si zase střihli bitku s policií, která se jim snažila zamezit ve vstupu do zakázaných prostor. Bylo to komické: dav jabloneckých výrostků prorazil chatrné zábradlí a klouzal dolů ke hřišti po špinavých plachtách s nápisem Kladeňáci. „Během zápasu tyhle momenty příliš nevnímám,“ řekl kladenský kapitán Radek Šelicha.
Právě on měl jednu z největších šancí domácího týmu. Kladno na gól v lize čeká od posledního kola roku 1970. To se v Ostravě trefil tehdejší kanonýr Poupa. „Ani branka, ani bod, ale atmosféra byla výborná,“ chválil Šelicha.
Hráči to dokázali ocenit. Při děkovačce naskákali před nejvěrnější fandy, jako by ani neprohráli. Až když z trávníku mizeli v útrobách stadionu, nasadili smutné tváře. „Eská, eská, celý Kladno tleská,“ jásali dál vlajkonoši.
Porážka jim radost nevzala. Hraje se na staveništi, soupeř vítězí, ale je to 1. liga! Jen kouř stoupající ze sousedního zimního stadionu v tu chvíli v Jágrově městě připomínal hokej.