Na velkých sportovních akcích, jež Francie v poslední době pořádala, se v různých funkcích podílel, zejména na zajištění bezpečnosti.
Po zimních olympijských hrách v Albertville 1992, po fotbalovém mistrovství světa 1998 teď z pozice prezidenta organizačního výboru řídí Jacques Lambert také přípravy Eura 2016, kam se mezi 24 účastníků probojovala i česká reprezentace. „Zatím spím klidně,“ říká 67letý funkcionář.
97 dní do EuraCo se děje ve Francii |
Nemá rád světlo, natož aby se v něm objevil, je to typická šedá eminence, tvrdí o něm francouzští novináři. Snad je ústraní blízké jeho lidské povaze, jistě sedí stylu a náplni práce. Jeho domácím prostředním je prostorná kancelář v šestnáctém patře nedaleko známého pařížského paláce a stejnojmenného náměstí Trocadéro.
„Při hrách v Albertville 1992 to byl lyžař Jean-Claude Killy, při fotbalovém mistrovství světa 1998 Michel Platini, tedy slavní, úspěšní sportovci, kteří akci zaštítili. Ale tyhle respektované legendy potřebují mít vedle sebe někoho, kdo zná do detailu všechny úřední mechanismy, kdo ví, co jak funguje, jak se mají věci organizovat prakticky,“ vysvětluje reportér Christophe Vincent.
Lambert studoval prestižní Vysokou školu administrativy, podobně jako prezident François Hollande či někteří ministři. Než byl třeba ředitelem na Francouzském fotbalovém svazu, prošel i řadou (nejen politických) funkcí včetně šéfa premiérova kabinetu. O co víc mu někteří vyčítali slabší komunikaci, o to víc uznávali: „Někdy je to pan Tajemný, ale jinak pracovitý, nepostradatelný.“
SPECIALISTA NA VELKÉ AKCE. Jacques Lambert se podílel na olympijských hrách 1992 nebo fotbalovém mistrovství světa 1998.
S Platinim se znají od roku 1981. Potkali se na Tahiti, kde Lambert pracoval a kam Platini, tehdy excelentní ofenzivní záložník, přicestoval se Saint-Etienne. „Mám to privilegium, že mi naslouchá,“ prohlásil Lambert v minulosti. I proto si teď postěžoval: „Je mi líto, že mu disciplinární komise FIFA zastavila činnost. Potřeboval bych ho tu jako šéfa UEFA, měli bychom toho dost k řešení.“
Sto dní před startem Eura byl hodně otevřený: na tiskové konferenci i v dalších rozhovorech. „Ani po listopadových útocích v Paříži se zájem o Euro nezmenšil. Dostali jsme šestnáct milionů žádostí, prodali jsme už dva miliony vstupenek. Dvě třetiny jdou mezi zahraniční fanoušky, to je mnohem větší poměr, než jsme čekali.“
Co ještě novinářům prozradil? „O bezpečnost se na jedné straně budou starat policisté, kteří spadají pod ministerstvo vnitra. My jako organizátor nasadíme kvůli bezpečnosti deset tisíc lidí. Tím teď nemyslím dobrovolníky, kteří budou různě pomáhat na stadionech, ale profesionály po stránce bezpečnosti. Na každý zápas jich bude devět set, to je výrazně víc než při jiných zápasech.“
„Otázka financí není ještě uzavřená. Ale je jasné, že bezpečnost přímo na stadionech musí zaplatit UEFA, ona musí sáhnout do kapsy. Bude to asi 34 milionů eur.“
„Zajištění bezpečnosti je optimální, všichni dělají, co je možné. To samozřejmě neznamená, že tu není žádné riziko. Riziko není nulové a nikdy ani nebude.“
„Věřím, že to bude úspěšný turnaj. Po sportovní stránce: že nabídne skvělé výkony a strhující zápasy. Pro fanoušky: že jich bude hodně a¬vytvoří parádní atmosféru. Celkově: že nenastane žádný problém.“
A poslední přání k mistrovství Evropy? „Ať ho Francie vyhraje!“ To jí však dopředu ani pan Nepostradatelný nezaručí.
