Jablonec ve finále českého poháru podlehl Teplicím 0:1, rozhodující gól dal obránce Hunal hlavou ve 32. minutě. Soupeři tím i vyfoukl místo v Poháru UEFA.
Než fanoušci na pražském Strahově, kde se finále hrálo, oslavili vítěze, Weber sebral poslední síly a se sklopenou hlavou stoupal po schůdcích na čestnou tribunu. Převzal pozlacený pohár, o poznání skromnější trofej, než s kterou juchali o chvíli později vítězové. "Ale i tak to bylo pěkné. Lidi nám děkovali i za druhé místo."
Weber trofej pro poražené držel už třikrát. "Ale nikdy předtím to tak nebolelo," utrousil. "S tímhle mužstvem jsem chtěl něco vyhrát. Moc jsem o to stál. Teď jsem strašně zklamaný."
Postával před šatnou, když se kolem přehnali jásající tepličtí hráči. Smutkem zalité oči Weberovi ještě víc zrudly. "Je to strašná bezmoc. Nevím, co říct." Ve fotbale se nikdy necítil hůř.
V roce 1996 byl ve strahovském finále s Drnovicemi. Proti Spartě, která zachraňovala jednu z nejhorších sezon za posledních dvacet let, však mužstvo nemělo šanci. Prohrálo 0:4.
"Nedvěd nám dal dva góly a hned druhý den odjel na soustředění před mistrovstvím Evropy," vzpomínal Weber. "Ta porážka tolik nemrzela. Už finále bylo pro Drnovice velkým úspěchem."
O další dva roky později stanul ve finále podruhé. Postavil se znovu za Drnovice, proti stál Jablonec. Drnovice vedly, soupeř před koncem vyrovnal a v prodloužení rozhodl náhradník Kohout.
Teď jako kapitán Jablonec prohrál další bitvu. "Teď je to nejhorší. Nevím, kdy mě to zklamání přejde. Až se vyspím? To snad bude ještě horší. Snad až někdy později doceníme, co jsem dokázali," vykládal muž, který na začátku devadesátých let získal se Spartou dva tituly.
Jablonec teď v úterním finále možná podal nejlepší výkon sezony. Stejně to ale nestačilo. "Hráli jsme opravdu dobře, s velkým nasazením. To mě trochu hřeje, mírní tu bolest. Ukázalo se, jak je fotbal krásný a zároveň krutý. Teplice byly šťastnější," dodal Weber.
 Kapitán Jablonce Jozef Weber s pohárem za druhé místo. |
