Po zimním příchodu na lavičku „vyhořelých“ fotbalistů FK Jablonec měl velké plány, jak posunout ambiciózní tým z šedivého středu prvoligové tabulky výš k pohárovým příčkám. Jenže trenéru Zdenku Frťalovi se zatím nepodařilo najít optimální základní sestavu, dostat z kvalitních hráčů maximum a tým majitele Pelty, mocného šéfa FAČR, se stále drží na průměrné 8. příčce.
Vrcholem byla páteční demolice 1:6 od pražské Dukly. Nebojí se Frťala, jenž má smlouvu do konce sezony 2016/17, o svoji pozici? „Můžete mít smlouvu třeba na deset let, ale když se nedaří, tak se s vámi klub rozloučí. Jsem na to připravený, stát se to může,“ tvrdí 45letý jablonecký kouč Frťala.
Už jste nějak vstřebal ten páteční debakl 1:6 od Dukly?
Určitě ještě ne. Bylo to jednoznačně neomluvitelné a nejde nad tím jen tak mávnout rukou. Ale náš fotbalový život musí plynout dál, zápas jsme během dvou dnů rozebrali jak individuálně tak v kabině. Zkrátka tohle se prostě nesmí a nebude opakovat, náš výkon byl absolutně nedůstojný a neodpovídal možnostem hráčů. Hned v sobotu doma proti Slovácku budeme mít možnost ukázat sami sobě i fanouškům, že to byla ojedinělá situace, která ke sportu patří, ale stávat by se neměla.
Vyvodí vedení z té ostudné porážky nějaké důsledky?
Já zodpovídám za to, co předvádíme na hřišti a měli jsme už v neděli pohovor s šéfem klubu panem Peltou. To je to nejhorší, když musí přijít do kabiny majitel nebo sponzoři, protože to vždycky svědčí o tom, že jsou nespokojení.
Nastavil tedy majitel klubu Pelta vám a týmu nějaké ultimátum?
Ne. Fotbal není programovatelná hra. Každý hráč by si měl dávat své výkonnostní cíle, celý tým a majitelé zase cíle pokud jde o umístění ve hře o evropské poháry nebo o záchranu. Tím, že do konce ligy je pět kol a jsme osmí, tak už se delší dobu bavíme o tom, že se sezona dá zachránit jen ziskem domácího poháru, kde máme v semifinále Spartu.
Jste spokojený s charakterem týmu a jeho složením?
Já bych tohle nechal opravdu až na posezonní analýzu. Pokud jde o tréninkovou morálku nebo nasazení, tak nemůžu říct o nikom ani půl slova, ale když to pak nepřenesou do zápasu, to je chyba. Jsou takzvaní tréninkoví hráči, což je ve fotbale normální. Zažil jsem kluky, kteří třeba kvůli zdraví do čtvrtka netrénovali a v zápase patřili mezi nejlepší. Pak byli takoví, kteří by v tréninku mohli hrát za Real Madrid, ale přijde zápasový tlak, trošku kritiky a nejsou schopni to unést. Naši hráči už si pomalinku píšou vysvědčení.
V jedenácti soutěžních zápasech jste na jaře jen jednou vyhráli první poločas, několikrát jste o pauze střídal hned dvojici hráčů a až pak přišlo zlepšení. Znamená to, že jste ještě nedokázal najít tu ideální základní sestavu?
Děláme si analýzy a zatím sami hráči mi nedávají příčiny k tomu, abych tu sestavu našel ucelenou a ustálenou. Je to z různých důvodů: nevyrovnanost výkonů nebo forma, což není otázka jednoho dvou zápasů, ale minimálně šesti, kdy hráč má výkonnost kontinuální nebo stoupající. Upřímně můžu říct, že s tímto problémem jsem se ještě nesetkal. Na druhou stranu ta střídání většinou pomohla, aby se naše hra oživila. Některé hráče jsme probrali a probudili, bohužel někteří zase žádný progres neudělali.
Čím to podle vás je?
Na můj vkus jsou ti kluci tady až moc hodní, a to je možná teď ten náš největší problém. Ve hře nám chybí nějaký ten správný buldok, vítězný hráč, který půjde vzorem, chytnou se ho další a bude je na sebe nabalovat. Možná čekají jeden na druhého, kdo ten prapor zvedne.
A neměl by to být zkušený kapitán Hübschman?
Samozřejmě je jedním z těch, kteří by měli tým táhnout, aby právě vedle těch starších vyrůstali ti mladí Bredové, Mihálikové a další. Fotbal je sport založený na týmovém výkonu, který je někdy podpořen individuálním výkonem, který vyčnívá. Jablonec ale není o Hübschmanovi, ale o třiadvaceti hráčích a našem realizačním týmu.
A co další záložník Pospíšil? Vloni se dostal i do reprezentace, ale na to, jak skvělé výkony předváděl, tak se mu na jaře moc nedaří.
Kdyby byl skvělý hráč, tak není v Jablonci, ale v třeba v Německu nebo ve Španělsku. Martin Pospíšil má nadstandardní kvality a talent od boha. Ale když se týmu nedaří, tak on je možná ten fotbalista, který není válečník. Je to technický typ hráče, který vyčnívá v utkáních, kdy se vede dva nebo tři nula. On právě vedle sebe potřebuje ty válečníky, kteří mu tu půdu připraví. To ho ale neomlouvá a také by měl víc bojovat. Potřebujeme ho zase probrat.
Jablonec měl jít na jaře tabulkou vzhůru, ale pořád se pohybuje na osmém místě. Máte smlouvu do konce příští sezony, necítíte stav ohrožení pokud jde o vaši pozici?
Já vnímám moji profesi tak, že jako trenér můžete mít smlouvu třeba na deset let, ale když se nedaří, tak se s vámi klub rozloučí. Už se ve fotbale pohybuju třicet let, jsem na to připravený, stát se to může. Pokud tady ale budu, tak budu dávat týmu to nejlepší, co ve mně je.
Jak je to těžké třeba aktuálně po ostudě na Dukle?
Určitě nebudu zapšklý a introvert zabalený do sebe, který se nebude chtít s nikým bavit. I takové trenéry už jsem zažil a pro nás hráče to bylo ubíjející. Já od hráčů chci, aby byli moji spolupracovníci. Nejsem žádný diktátor, každému dávám prostor se vyjádřit. To je způsob mé práce a jestli bude úspěšná nebo ne, to můžu ovlivnit. Na Dukle to byl výbuch se vším všudy a i když je to kruté, tak někdy je taková rána tím impulzem v tom smyslu: pozor, opravdu se něco děje! Už jsem to zažil.
Povídejte.
Když jsme prohráli v minulé sezoně s Varnsdorfem ve druhé lize ve Zlíně dokonce nula šest, tak jsme si s šéfem řekli, že je to jen dobře, že se to stalo. Někteří hráči totiž znovu spadli na zem. Ten Zlín nám tehdy otevřel oči a od té doby jsme neprohráli. Tak doufám, že nám v Jablonci otevřela oči i Dukla, bude to podobné a začneme hned v sobotu se Slováckem.
