"Pracoval jsem v USA se třemi českými trenéry, tím všechno vzniklo. Když jsem se o téhle nabídce dozvěděl, řekl jsem: Oukej, jdu do toho! Je to výzva," tvrdí Aňon, trenér ze země dvojnásobných mistrů světa.
I když moc nevyrostl, na tréninku nemůžete temperamentního kouče přehlédnout. Stane se v Mostě malým velkým mužem?
Jak se vám líbí váš nový tým?
Sledoval jsem ho od ledna, kdy jsem přiletěl na stáž do mostecké mládežnické akademie, a pro mě je to jeden z nejlepších týmů ve druhé lize. Máme hodně hráčů s velmi dobrou individuální technikou.
Proč je tedy až jedenáctý?
K tomu nemůžu nic říct, já jsem trenérem až od pondělí. Co se odteď stane, to už je můj problém.
Budete chtít postoupit do 1. ligy?
Jistě. Jako trenér musíte jít krok po kroku za svým cílem. Budeme mluvit s hráči, snažit se zlepšovat. Možná za rok o postup zkusíme bojovat. Nebo už v lize budeme.
Jaký jazyk bude úředním v kabině fotbalistů Mostu? Angličtina. Ale zkouším se učit češtinu, i když je hodně těžká. Naštěstí úroveň vzdělání hráčů je v Mostě vysoká, 90 procent umí anglicky, což je důležité. Když jsou hráči chytří, je pro mě o mnoho snazší vysvětlit jim mé myšlenky.
Obdivuje Bielsu
Fotbal jste hrál do roku 1989. Čeho si nejvíc vážíte?
Nebyl jsem nejlepší hráč země, ale zažil jsem dobré časy. Jsem jihoamerický šampion do dvaceti let z roku 1979. Hrál jsem ligu profesionálně 13 let. Bohužel jsem musel skončit kvůli zranění kolena.
Na jakém postu jste kopal?
Jsem velmi malý, takže v obraně ne. Býval jsem útočník. Nedal jsem sice moc gólů, ale z pravého křídla jsem zařídil dost penalt (úsměv). Byl jsem hodně rychlý.
Působil jste i vKolumbii v Santa Fe. Bylo to lepší než v Uruguayi?
Kolumbie není lepší fotbalově, ale ekonomicky. Když si chcete v Jižní Americe přijít na dobré peníze, je to jedna z nejlepších adres. V Uruguayi to je obráceně: jsme chudá země na peníze, ale bohatá na fotbal. Jsme v něm silní. Máme dva tituly mistrů světa, jsme třináctinásobní šampioni Jižní Ameriky, Peňarol byl pětkrát mistrem světa klubů, Nacional čtyřikrát.
Mezi hraním a trénováním jste měl několik let prodlevu. Co jste dělal?
Žil jsem jen fotbalem a pak přišlo zranění. Nebylo mi ani třicet.Musel jsem se dát do kupy, protože jsem psychicky strádal. Žena i naše tři děti mě podpořily:Když máš rád fotbal, pokračuj v něm, studuj na trenéra. V Uruguayi jsem také podnikal, měl jsem čerpací stanici.
Také jste létal do USA.
Abych si vylepšil angličtinu a vydělal peníze. Na spoustě univerzit jsem na letních kempech pravidelně několik let učil fotbal.
Naposledy jste vedl reprezentaci Indonésie do 16 let. Proč?
S naší zemí má vyjednaný dobrý fotbalový program. V Indonésii chtějí kopanou pozvednout a inspirují se u nás. Výběr, který jsem trénoval, hraje v Uruguayi čtyři měsíce naší mládežnickou soutěž. Jezdí také do Brazílie, Paraguaye. Zbytek roku pak hraje doma.
Máte hodně diplomů, kromě profilicence jste i kondiční kouč.
A protože moje rodina pochází ze Španělska, měl jsem dobrou šanci studovat i tam. Učil jsem se tam dva měsíce. Devadesát procent lidí z Uruguaye má kořeny ve Španělsku, zbytek v Itálii.
Jaká je vaše fotbalová filozofie?
V Jižní Americe je plno hráčů s individuálními schopnostmi. Stačí vidět Aimara, Riquelmeho, z Uruguaye Forlána, Recobu. Jsou technicky zdatní, umí vést míč, hrát si s ním. V Evropě jich tolik není. Tady se dbá na kolektivní výkon, taktiku. Zkusíme to nějak složit. Posunout myšlení a mentalitu jinam.
Jakou trenérskou metodu vyznáváte: bič, nebo cukr?
Nejsem tvrdý trenér, ale mé tréninky jsou tvrdé. Jinak chci být přítel hráčů, držet s nimi. Pokud jste na ně zlý, tak ztrácí sebedůvěru a není to dobré pro vztahy v kolektivu. Musíme tvořit jeden tým.
Kdo je váš trenérský vzor? Třeba Portugalec Mourinho?
Dobrý nápad! Vždy máte zrcadlo. Pro mě je jím jeden z nejlepších trenérů světa Bielsa, který teď vede Chile. Také další trenér z Argentiny Bilardo a Brazilec Scolari.
Chybí mu jen pláž
Fotbal prý děláte od osmi do osmi. Dokážete na něj nemyslet?
Pokaždé, když jsem s rodinou. Jsme-li s manželkou, nařizuje mi: Ani slovo o fotbale!
Necítíte se tady sám?
Samozřejmě mi rodina chybí, ale podporuje mě. Dnes už je snadné se spojit přes počítač. A manželka už tady jednou byla. Natrvalo tu být nemůžou, protože mluvíme španělsky a to je v Česku problém. Navíc děti chodí do školy. Lucíi je 14 let, Soledadovi 16, nejstaršímu Rodrigovi dvacet. Sice hraje fotbal a je v něm dobrý, ale upřednostňuji, aby pokračoval ve škole. Studuje na architekta a je v tom výborný. Moc se mi jeho obor líbí.
Co kromě rodiny tady postrádáte z vaší rodné země?
Nic. Protože když se někde cítím dobře, nepotřebuji nic speciálního. Vlastně jedna věc: nemůžu tu provozovat můj největší koníček. Miluji plavání a běhání na pláži. V Montevideu od ní žiju čtyři bloky.
Česko a Most se vám líbí?
Lidé jsou tady velmi příjemní a slušní.Most je klidný, tichý. Jsem tu šťastný. Cítím podporu. Viděl jsem i Prahu a je to jedno z nejkrásnějších měst na světě. Skutečně.
Už jste si také užil pořádnou českou zimu, že?
Brrrrrr. Bylo to pro mě skutečně těžké. Když jsem v lednu do Česka přiletěl, bylo minus 15 stupňů. Ale nechte mi čas, myslím, že i tohle zvládnu.
Ředitel: Aňon ví přesně, co dělá
|
Hráč: Energie z něj přímo sálá
|
