"A víte, že mě to ani moc netrápí. Kdybych zahazoval jednu šanci za druhou, tak bych se asi psychicky užíral. Ale takhle? Vždyť já jsem od listopadu odehrál sotva sto minut," reaguje útočník Anderlechtu Bruselu, kterému bude za měsíc třiatřicet.
Nejdřív jste stál kvůli zranění lýtkového svalu a v novém roce vás trenér nestaví. Proč?
Dává šanci mladším, takový je fotbal. Já měl smůlu, že jsem se zranil. Od domácí porážky s Lokerenem jsem měsíc a půl marodil, pak dostal individuální plán a makal sám. Kromě Štědrého dne vlastně pořád. Teď už jsem zase fit, tak čekám.
kdo čeká na stý gólStanislav Vlček Radin Holub Patrik Berger Klub ligových kanonýrů stovkařů týdeníku Gól má už 57 členů. |
Minulý týden na hřišti Gentu jste v základní sestavě byl, ale zápas byl odložený.
Smůla. Celý den pršelo, hřiště podmáčené, na tom se nedalo hrát. Tak doufám, že v sobotu proti Kortrijku se dočkám.
Copak to ještě nevíte?
Vůbec. Trenér Jacobs říká sestavu až dvě hodiny před zápasem na taktické poradě. Do té doby máme nanejvýš náznaky. Věřím, že se na hřišti objevím, ale nikdo mi to neslíbil.
Není to pro vás deprimující, když nevíte, na čem jste? Nikdy v kariéře jste to nezažil.
Nezažil, já vlastně hraju patnáct let pořád. Snad výron v kotníku mě jednou v Olomouci vyřadil na dva týdny, pak svalové zranění ve Slavii. Ale v Anderlechtu na mě nějak sedla smůla. Tři zranění během jediného roku. Snad mi aspoň pomůže, jak jsem nedávno trpěl u zubaře.
U zubaře?
Pod zubem jsem měl dost velký zánět, který mohl všechny svalové problémy způsobovat. Zub šel pryč, zánět mi vyčistili, tak snad už budu zdravý.
Zatím zdravý jste, naběháno máte, ale jak kompenzujete zápasovou pauzu?
Byl jsem aspoň za béčko Anderlechtu proti Cercle a nedopadlo to špatně.
Slyšel jsem: čtyři góly a k tomu asistence.
Docela mi to tam padalo, ale nebyla to první liga. Proti sobě hrají rezervy, většinou mladí kluci, junioři. Já byl u nás suverénně nejstarší.
Asi není úplně obvyklé, když jde cizinec a zvlášť reprezentant kopat za béčko, že?
No, je to hodně neobvyklé, ale já byl za tu šanci rád. Pak mi Dan Zítka povídá: Hodně si tě za to cení, že ses na béčko nevykašlal a šel jim pomoct. Pak si mě zavolal trenér a řekl mi vlastně to samé. Že si váží mého přístupu. Je si vědom toho, co asi prožívám. Ještě v létě jsem byl na Euru a teď kopu za béčko. Ale já nemám proč trucovat, nic nevzdávám, jen teď prostě nehrávám. Nebudu dělat zlo.
Česká legie v AnderlechtuDaniel Zítka |
V zimě už jste byl docela nalomený, že byste se vrátil do Česka, je to tak?
To souhlasí. Když mě trenér posadil na lavici a já měl horkou hlavu, chtělo se mi pryč. Pak mi volal trenér Jarolím a ptal se, jestli bych šel zpátky do Slavie. Hodně jsem o tom přemýšlel. Ale když hlava vychladla, převážila moje čest a rodina. Nechtěl jsem při prvním problému utíkat a navíc obě dcery chodí do francouzské školy, zabydleli jsme se, tak jsem je hned nechtěl vytrhávat z prostředí, na které si zvykly. A můj problém? Poperu se a počkám do léta.
V létě vám končí smlouva. Kdy budete vědět, co s vámi bude?
V březnu přiletí můj manažer pan Paska a mělo by se to rozseknout. Já mám docela zastání u místních novinářů, kteří nezapomněli, že jsem na jaře dal dost důležitých gólů.
Kdybyste svou budoucnost mohl vytvořit sám, jaká by byla?
Ještě rok nebo dva bych zůstal v Anderlechtu. Druhá varianta je návrat domů. A třetí? Přestup do jiného klubu v Belgii. Zájem by byl, ale mně se moc nechce. Jen Anderlecht je tady top.
Kdybyste se vrátil do Česka, tak jedině do Slavie?
No, rád bych, ale vždyť ona má teď sedm útočníků. To by mě Slavia nejdřív musela chtít.
Ještě zpátky k vašemu stogólovému snu. Hodně o jubilejní trefě přemýšlíte?
Ani ne. Kdybych hrál a zahazoval šance, tak si říkám: Jéjej, to zase bude trápení. Ale takhle mě to vůbec nedrtí, čekám na šanci, až tu stovku zlomím. Já si nikdy v životě nepomyslel, že bych se mohl k takovému číslu dostat. A jsem u něj. A víte co? Musím říct, že to zlomit prostě musím! Když už jsem se dostal tak blízko, nesmím zabrzdit krůček od cíle. Klidně ať mě přinesou před branku na židli, já už ten míč nějak za lajnu dostrčím.
Plzeňský útočník Stanislav Štrunc čekal na stý zásah v polovině sedmdesátých let čtrnáct měsíců...
To mě nestrašte, tak dlouho bych čekat nevydržel.
